Archeologické expedici Monoxylon IV se na moři osvědčila pravěká pádla s úzkým, dlouhým listem

20. červenec 2023

Členové experimentální hradecké archeologické expedice Monoxylon IV se po měsíci vrátili z Řecka domů s krásným a hřejivým pocitem, že se to zase povedlo. Na člunu vydlabaném z kmene stromu přepluli Egejské moře, tentokrát z východu na západ, a ověřili si tak zase jednu z archeologických teorií. Letošní námořní výprava navázala na výpravy v dlabaných člunech z let 1995, 98 a 2019.

Povídáme si se členy letošní expedice Monoxylon IV, archeology Radomírem Tichým a Alešem Panáčkem. A mají s sebou dokonce i pádla. To jsou skutečně pádla, se kterými jste trasu absolvovali?
Radomír Tichý: Je to tak. Ta pádla jsou zvláštní tím, že jsou poprvé také z jednoho kusu dřeva. Taková pádla se podobnou technologií vyráběla v pravěku. Jestli to chce Aleš doplnit, protože má zrovna k pádlům silný vztah.
Aleš Panáček: Mám k nim silný vztah, protože jsem je pro výpravu zajišťoval. Ne že bych je vyráběl, ale objednával jsem je u jedné specializované firmy v Kanadě. Pravěká pádla se nikde moc nenachází, předloh pro výrobu moc není, ale přeci jen nějaké předlohy spodních listů jsou. Takže jsem vybíral tvar pádla, který byl nejpodobnější oné historické předloze, co je k dispozici.

Radomír Tichý a Aleš Panáček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Pane docente, vybral Aleš správně? Pádlovalo se dobře?
Radomír Tichý: Pádlovalo se nám dobře. Řekneme, v čem bylo tajemství úspěchu, z našeho pohledu, že ta pádla mají úzký a dlouhý list. A to potvrdili i výrobci v Kanadě, že se používá pro hlubší vodu. A my skutečně z nálezů známe pádla s úzkým, dlouhým listem a pak s kratším, širším listem. Tahle pádla umožnila snadněji projít vodu a mohli jsme pádlovat větší frekvencí. To se projevilo na rychlosti člunu a my jsme z toho měli velkou radost.

Vybíral jsem pro naši expedici takový tvar pádla, který byl nejpodobnější historické předloze, co je k dispozici.
Aleš Panáček, archeolog

Letošní expedice byla už čtvrtá a navázala na ty předchozí. Tak jaké to bylo tentokrát?
Radomír Tichý: Když to porovnám s předchozími expedicemi, první dvě byly v letech 1995 a 1998, tak já tomu dnes rád zpětně říkám, že to byl tenkrát průzkum bojem. Protože jsme byli nováčci na moři a obě ty expedice byly úplně v jiné části Středomoří. Monoxylon 95 v Egejském moři a 1998 v západním Středomoří. Tam jsme vychytali všechny školácké chyby a Monoxylon III už byl úspěšnější. Monoxylon IV pak hodnotím jako nejnáročnější a nejdobrodružnější z těch akcí. Jsem moc rád, že jsme nový člun otestovali, měl se nejvíce blížit předloze neolitického člunu z jezera Bracciano, takže za mě obrovská spokojenost.

Čtěte také

Těžko se hledá okamžik, kdy se ten výkon dostane na onu pomyslnou hranu, kdy by se už něco stalo. Ale myslím si, že jsme se bezpečně k té hraně přiblížili, protože jsme jeli i ve velkých vlnách, museli jsme vylévat vodu, neplánovaně jsme jeli 11 hodin pádlováním proti větru, což jsem ani neměl v plánu, ale posádka byla úžasná a šlo to. A předal bych slovo Alešovi, protože on byl poprvé na takové expedici, proto je cenný právě jeho pohled.

Aleši, tak jaké to bylo?
Aleš Panáček: Já tedy srovnání s předchozími plavbami nemám, takže musím věřit kolegům, kteří ten zážitek mají, že tahle byla nejnáročnější. Já jsem byl u vzniku tohoto člunu od začátku, jak se kmen stromu přivezl z lesa. Takže jsem k němu, jako spousta dalších kolegů, získal určitým způsobem vztah. Začalo to právě tím, že se strom přivezl z lesa, a končilo to rituálem na pláži na Peloponésu u jeskyně Franchthi. Mně se ta expedice strašně líbila, z dřívějška mám s cestováním na moři nějaké zkušenosti, ale tohle bylo jiné. Člověk sedí blízko hladiny v lodi a prožívá intenzivně každý pohyb vlny. Když jsme poprvé vjeli do těch vln první den, tak jsem byl trošku v šoku. Pak si člověk zvykne a už mě ani dvoumetrové vlny nepřekvapily. Prostě za mě to bylo perfektní.

Monoxylon IV hodnotím jako nejnáročnější a nejdobrodružnější z našich expedic. A nový člun se nejvíce blížil předloze neolitického člunu.
Radomír Tichý, experimentální archeolog

Přepluli jste Egejské moře z východu na západ po trase dlouhé kolem 500 km. A rozdělili jste si ji do 17 etap. A mám teď na stole sopečné sklo, obsidián. Vlastně kvůli tomu to tenkrát před mnoha lety všechno začalo, vaše námořní expedice. Je to tak?
Radomír Tichý: Je to pravda, vždy tím motivem byl obsidián, ať už v západním Středomoří, nebo v Egejském moři. Jedním z ostrovů, na kterém jsme se zastavili, byl Melos, kde se nacházela nejkvalitnější surovina. Zdroje obsidiánu jsou v Egejském moři tři, ale ten nejkvalitnější je na ostrově Melos. A měli jsme s sebou i našeho nejlepšího štípače pazourku i obsidiánu Petra Zídku, který dokonce i v průběhu expedice vyráběl repliky, takže to bylo skutečně autentické. Ten obsidián vlastně ukazuje, kam ti lidé všude dopluli, protože oni ho z ostrova Melos dováželi na nejrůznější ostrovy i na pevninu. Někde na pevnině je toho obsidiánu opravdu obrovské množství a to naznačuje velkou frekvenci té plavby. Museli toho do člunů naložit mnoho. Proto byla i naše trasa volena tímto způsobem.

Čtěte také

Takže obsidán byl v pravěku významný obchodní artikl. A tohle je nějaká sekerka, Aleši?
Aleš Panáček: Tohle je čepel nože. Chybí k ní ještě rukojeť, která by mohla být kostěná nebo dřevěná. A pak by se to používalo jako nůž.

Jaké byly nejsilnější zážitky z expedice? Kdy vám třeba doslova teklo do bot?
Radomír Tichý: Už když jsme přijížděli do Řecka, tak nás překvapilo, že v Aténách pršelo. I pro Řeky to bylo velice výjimečné počasí. Nejdříve jsme se přepravovali na ostrov Samos, část expedice na trajektu i s člunem, část na doprovodném plavidle. A už tam jsme zažili tak velké vlny, že jsem si říkal, no nazdar, pokud v tomto pojedeme, tak to nebude dobré. Ale stal se zázrak. 19. června jsme měli vyjíždět z ostrova Samos a Řekové řekli: teď v celém Řecku začíná léto. Takže jsme potom počasí přeci jen měli rozumnější. A nejsilnější zážitek za sebe řeknu, když jsme jeli na ostrov Amorgos, nakonec z toho bylo pádlování 11 hodin proti větru. Když jsme k ostrovu připlouvali podél pobřeží, tak se nám zdálo, že vůbec nepostupujeme. A pádlovat proti větru, když nepostupujete a nedá se přistát, není dobrý okamžik. Nakonec to posádka opravdu překonala, dojeli jsme. Pro mě patří tento zážitek k těm nejsilnějším.

Expedice Monoxylon IV přeplula na člunu vydlabaném z kmene stromu Egejské moře z východu na západ

Aleš Panáček: Za sebe bych zase řekl pravý opak tohoto. Já jsem si ty vlny užíval. Pro mě byl nejhorší úsek vlastně ke konci, kdy se začala zvedat vlna čtyřicítkových veder a nefoukal vítr. Jeli jsme po klidné hladině a slunce prostě neúměrně pálilo, Hrozily úžehy, museli jsme se chladit vodou, koupali jsme se. To byl pro mě asi nejintenzivnější zážitek. Protože to vedro se snášelo hůře než ty velké vlny.

Návštěvníci, kteří by teď přišli na Dny živé archeologie o víkendu za vámi do archeoparku ve Všestarech, už člun Monoxylon IV uvidí?
Radomír Tichý: Ano, člun bude u nás k vidění. Rádi si uděláme čas, kdo by se chtěl dozvědět víc a vidět ho naživo, budeme připraveni v sobotu i v neděli při Dnech živé archeologie.

Naplánovat cestu do pravěku a získat víc informací je možné na www.archeoparkvsestary.cz

O čem budou Dny živé archeologie?
Aleš Panáček: Dny živé archeologie budou ve Všestarech na téma Keltové a Římani. Bude tam keltská skupina z Belgie, která bude redukovat železo a vyrábět předměty z bronzu. A druhá skupina, Římská desátá legie, bude zase předvádět souboje, vybavení, zbraně atd.

Radomír Tichý, Jakub Schmidt a Aleš Panáček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Takže si to přijďte užít do archeoparku ve Všestarech. Chystá se také film o expedici, budou i přednášky. Doc. Radomír Tichý a Aleš Panáček, oba archeologové a členové expedice Monoxylon IV byli našimi hosty. Děkuji za rozhovor.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související