Archeologie temného dědictví – krajinou táborů. Podcastová série mapující lágry na území bývalého Československa

Holýšov. Muniční továrna, kde prach zanášel plíce a rozežíral konečky prstů

Na území tzv. Sudet začali po připojení k Německé říši dělníci budovat síť muničních továren. Konkrétně v Holýšově byla k produkci munice využita továrna německé firmy na výrobu zrcadlového skla, která byla od hospodářské krize 30. let prázdná. V roce 1940 zde byla zřízena munička specializovaná na náboje do leteckých a protiletadlových kulometů a kanonů.

V roce 1944 pracovalo v holýšovské muniční továrně šest tisíc dělníků a dělnic, z toho většinu tvořily nesvobodné pracovní síly. Postupně vzniklo ve městě a okolí sedm táborů různých kategorií o celkové ploše 70 tisíc m2, které ukazují systém využití nucené a otrocké práce ve válečné mašinerii tzv. třetí říše. Jedná se o největší koncentraci táborů na našem území během nacistické okupace.

Nejhorší byla práce se střelným prachem. Každá barva prachu měla rozdílný vliv na lidský organismus.
Ze svědectví francouzské vězeňkyně Marie-Anne Beck Moeglin Pfeiffer

„Pokoje byly vybaveny palandami o třech patrech. Od samého počátku bylo zakázáno spát na postelích po dvou a zahřívat se. V každém ubytovacím bloku byly čtyři stoly a lavice, na které se vešla k jednomu stolu tak čtyřicítka žen. V každé místnosti bylo ubytováno ale 250 žen,“ píše ve svém svědectví jedna z francouzských vězeňkyň Gabrielle Lochan.

Čtěte také

„Cesta do továrny trvala asi půl hodiny. Továrna byla ukrytá v lese. Naše komando pracovalo v dílně, která byla umístěna v podzemí. Uvnitř dílny bylo velmi přetopeno. Náplní práce byla výroba krátkých nábojů pro letecké kanóny a kulomety. Nejhorší byla práce se střelným prachem. Každá barva prachu měla rozdílný vliv na lidský organismus. Šedý prach pronikal rychle do kůže. V případě, že se šedý střelný prach dostal do otevřené rány nebo oděrky, rána velice rychle zhnisala. Rychle zanášel i plíce a potom jsme vykašlávaly zelený hlen. Střelný prach černé barvy zase vyvolával nutnost dávení. Střelný prach modré barvy rozežíral konečky prstů. Bílý prášek zase ničil sliznice v nosu a v krku. Výpary acetonu způsobovaly nevolnost a zanášely játra,“ zaznívá ve svědectví další francouzské vězeňkyně Marie-Anne Beck Moeglin Pfeiffer.

Z tábora francouzských válečných zajatců se na povrchu nedochovalo vůbec nic. Díky sondáži v hustém porostu archeologové získali informaci o umístění vězeňských baráků, kde nalezly také předměty spojené s běžným životem vězňů – součásti oděvů nebo hygienické potřeby.

Město Holýšov na místě nechalo vybudovat naučnou stezku s informačními tabulemi, které provádějí jednotlivými tábory.

Celkem je z táborového komplexu evidováno 13 obětí pochovaných na hřbitově v Holýšově. Tábory byly 5. května 1945 osvobozeny polskou Svatokřižskou brigádou a poté převzaty americkou armádou.

Poslechněte si celý díl v audiozáznamu.

Spustit audio

Související