Architektura jako zážitek všech smyslů. Adam Štěch o Luisovi Barragánovi a barvách mexické moderny
Experimentální práce s barvou, prostorem i architektonickými objemy se setkává s lidovým uměním a tradicemi v práci nejvýznamnějšího mexického architekta minulého století Luise Barragána. Jediný mexický držitel Pritzkerovy ceny je kultovní postavou jehož pokorná a duchovně spirituální architektura vás zcela pohltí.
V roce 2017 jsem měl namířeno na Kubu, kde se nachází neuvěřitelná sbírka velmi kvalitní architektury minuléhzo století. Nakonec se má cesta přesměrovala do Mexico City, kde jsem mimo jiné navštívil několik realizací Luise Barragána.
Barragán se narodil v roce 1902, studoval stavební inženýrství a v roce 1924 se vydal do Evropy, navštívil Bauhaus v Německu a poznal dílo Le Corbusiera ve Francii. Také měl možnost vidět jednu z nejvýznamnějších přehlídek architektury a dekorativního umění meziválečné éry – Mezinárodní expozici dekorativního umění v roce 1925 v Paříži. Zároveň odcestoval i do severní Afriky, kde ho okouzlila lokální architektura. Všechny tyto vlivy propojil a od čtyřicátých let začal projektovat spirituální prostory ticha, meditace a barev, včetně svého vlastního domu, legendárního hřebčína San Cristobal nebo kaple Kapucínů.
Neobyčejným citem pro barvu a světlo je prodchnuta i poslední Barragánova realizace rodinného domu Casa Gilardi, dokončeného v roce 1977. Dům vznikl na popud Pancha Gilardiho, který v té době vedl v Mexico City reklamní agenturu. Gilardi však v domě nežil příliš dlouho a nakonec se v něm usadil jeho pracovní partner Martin Luque se svojí manželkou a rodinou. Dům je introvertním prostorem, který z ulice zaujme jen typickým růžovým zbarvením jednolité fasády. Vyčištěný a přirozený minimalismus pak definuje většinu prostor domu včetně centrálního schodiště a hlavních obytných místností.
Pomyslným vrcholem celého interiéru je prostor vnitřního bazénu, jehož pestře modré a červené hrubě omítnuté stěny ozařuje přirozené světlo střešním světlíkem. Architekt zde vytvořil spíše než obytný prostor uměleckou instalaci, ve které zaznívají působivá díla Anisha Kapoora nebo Jamese Turrella. Srdcem celého domu se stává vnitřní atrium, ve kterém se růžové, fialové a žluté odstíny setkávají s elementárními tvary Barragánovy architektury v absolutní vizuální harmonii. Architektura se v tomto domě stává zážitkem všech našich smyslů, ostatně tak, jako je tomu ve většině Barragánových projektů, které patří k tomu nejlepšímu, co může historie architektury dvacátého století nabídnout.
Související
-
Futurismus Konstantina Melnikova. Adam Štěch se vydává po stopách Sovětské avantgardy
Konstantin Melnikov, autor sovětského pavilonu na výstavě v Paříži v roce 1925 či svého vlastního domu uprostřed Moskvy, je hlavním představitelem sovětské avantgardy.
-
Nejpozoruhodnější soukromý dům je rezidence Alberta Freye. Adam Štěch o pouštním modernismu
Kalifornie, mekka moderní architektury, nabízí celou řadu architektonických dobrodružství. Pouštní město Palm Springs láká turisty na prosklené modernistické rezidence.
-
Dekoráterský klenot na Tuniské riviéře. Palác Bourguiba očima Adama Štěcha
Ve městě Monastir na březích Středozemního moře můžeme navštívit bývalý prezidentský palác, jehož interiéry navrhla špička francouzského interiérového designu své doby.