Barokní Praha a její architekti
V první polovině 17. století se v Praze začaly objevovat kupole barokních kostelů a stavěly se nové paláce katolické šlechty. Jako doklad definitivní změny společenských poměrů a začátek nové éry.
Štíhlé věže gotických chrámů a středověké portály nahradila zcela nová architektura.
Císařským dekretem z 29. března 1624 bylo katolické vyznání vyhlášeno jako jediné možné a Pražská univerzita byla předána pod dozor a do správy jezuitů. Vznikly dvě nové koleje a k nim příslušné kostely: u Karlova mostu s kostelem nejsvětějšího Salvátora a na Karlově náměstí s kostelem svatého Ignáce, zakladatele jezuitského řádu. Oba tyto komplexy jsou spojeny se jménem Carlo Lurago.
Byl to jeden z lombardských stavitelů, kteří přišli do Prahy hledat práci. Chudí kameníci z kraje mezi Comským a Luganským jezerem byli velmi pracovití a také velmi schopní. Kromě Prahy a Vídně odcházeli do různých měst na italském poloostrově, především do Říma. Zakázky přišly také od ruského cara z Petrohradu a královských rodin ve Španělsku, Belgii, Francii i Anglii.
Rekatolizace, která se šířila napříč Evropou, přinášela řadu pracovních příležitostí k výstavbě nových sakrálních staveb. Ani šlechta nezůstávala pozadu. Význam svého společenského postavení symbolicky přetvořila do barokních městských paláců a zahrad, do letohrádků a letních sídel na venkově. Česká nobilita byla podle slov profesora Víta Vlnase nestydatě bohatá a nešetřila finančními prostředky pro nový životní styl.
Bezkonkurenční etapa Mistrů od jezera Como
Tuto poptávku v raně barokním období nedokázali uspokojit místní stavitelé, a ani ti lombardští neměli veškeré potřebné znalosti a dovednosti. Začínali skoro vždy jako štukatéři a ti nejzdatnější se postupně vypracovali na stavitele a architekty. Učili se v podstatě za pochodu, a to tak rychle a dobře, že začali udávat tón v pražském stavebním průmyslu, řečeno moderním jazykem.
Ke jménu Luragových se časem přidala další jména, hvězdnou trojici pražského architektonického nebe tvořili: Giovanni Domenico Orsi, který postavil Loretu na Hradčanech a Francesco Caratti, jenž řídil stavbu Černínského paláce. Rodina Lobkowiczů si najala Carla Luraga také pro přestavbu bývalého renesančního sídla Pernštejnů na Pražském hradě ve svou novou barokní rezidenci.
Bezkonkurenční etapa lombardských stavitelů pomalu končila, protože ve druhé polovině a koncem 17. století se mezi architekty objevily nové vynikající osobnosti: Francouz Jean Battista Mathey, v domácím prostředí potom Jan Blažej Santini Aichler a František Maxmilián Kaňka. To už se začíná psát kapitola dalšího uměleckého období, kterým se stalo vrcholné baroko.
V pořadu účinkují profesoři Vít Vlnas z Karlovy univerzity a Pavel Vlček z Akademie věd. Lombardii zastupuje italský architekt Cesare Visconti.
Související
-
Diplomaté s křížem Řádu maltézských rytířů
První rytíři Řádu maltézských rytířů přišli do českých zemí v polovině 12. století za krále Vladislava a spravovali suverénní území na levém břehu Vltavy u Juditina mostu.
-
Už 245 let se v pražském Klementinu sleduje počasí
Klementinská řada – tedy záznamy měření teplot od poloviny 18. století do dneška – není ani ideální, ani nejstarší, přesto má svou nespornou hodnotu.
-
Duch loretánské svatyně v Hájku ožívá
Západně od pražské Ruzyně se za hradbou lesní zeleně ukrývá objekt bývalého kláštera. Areál odsouzený totalitní mocí k zapomnění však v posledních letech ožívá...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
