Bez zdravé drzosti to nejde. V naší politice ale panuje drzá arogance, říká Ondřej Brousek

„I v umění je drzost zdravá, dobrá, protože bez ní se daleko nedá dostat. Ale tohle je zoufalé, je to pohrdání lidmi.Co vidím, je do očí bijící. Vždy si řekneme: jsme nespokojení s výsledkem voleb, chtěli jsme volit jiného, ale budiž.  Ale takováto arogance tu od jisté doby nebyla. Uvádí mě to v zoufalství,“ dodává umělec a vysvětluje, že není současně zastáncem aktivismu herců v oblasti politiky:

Jakékoliv veřejné vystupování umělců, pokud v hlavě věci nemají srovnané a politice důsledně nerozumí, je mávání rudým hadrem před normálním člověkem. Ten si řekne: no jo, kašpar nám zase bude něco vykládat o politice. O tom, jak je nespokojenej. A kolik dostává? ... Je to stále stejný přístup, proto o tom veřejně nerad mluvím.“

Z politických rozhovorů je mně od dětství špatně. Na to jsem úplně marný.
Ondřej Brousek

Řeším filozofické poslání hudby

„Mezi genialitou, dobrým řemeslem a jistým talentem je milimetr. Ale je tam. Trpím na to, že čím jsem starší, tím častěji o věcech přemýšlím. O tom, jestli mají smysl, jestli je to správně. Zároveň jestli to někomu něco řekne. Ale na druhou stranu si říkám, přeci nebudu poslouchat nějaké lidi, kteří tomu nerozumí,“ rozvádí ještě míru osobního sebevědomí hudebník, který se stále více věnuje komponování a hereckou profesi upozaďuje.

Zamýšlí se současně nad možnostmi, které jeho multitalent nabízí. „Všechno dobré už vlastně bylo napsané. A tak si říkám, budu plagiát? Nebo budu někoho připomínat? Chci být originální? Spousta originálních cest, které vznikly ve 20. století, narazily na slepou uličku, protože to nebylo k poslechu. Takže vlastně už řeším spíše filozofické poslání hudby.“

Vyrůstali jsme v tom

O svém tchánovi Vladimíru Remkovi mluví s úctou a nechce reagovat na jeho politickou minulost, nedávnou funkci na ruském velvyslanectví, ani na jeho stranickou příslušnost. „Naprosto jsem ho nebral jako komunistu, ani jako kosmonauta, ale jako tchána a otce mé ženy. To bylo celé. Poprvé jsme se viděli v Bruselu,“ dodává k faktu, že Remek byl v té době europoslancem.

„A při tom jsme s Vlastou Třešňákem zpívali na koncertě, jak komunista za mě jedná v Bruselu. Tomu jsem se smál. Ale můj děda Pepík byl taky zapálený komunista, takže jsme v tom jako děti vyrůstaly.“