Biker Kulhavý trénuje na olympiádu. Vyrazil si na projížďku
Biker Jaroslav Kulhavý vyhrál v loňském roce snad všechno, co šlo. Teď se chystá na olympiádu. Nedávno se vrátil ze soustředění v Severní Americe, kde jel dva velmi náročné závody Světového poháru. Mezi nimi měl jeden trénink za druhým. Amatérským cyklistům to možná přijde zvláštní, ale součástí takové dřiny je i něco, co se dá označit za běžnou projížďku.
Špičkový český biker vytahuje obrovský cestovní pytel a začíná si skládat své supermoderní horské kolo. „Na co mám čas, co potřebuji opravit, to si udělám. Ale hlavně ho dávám na starost mechanikům,“ vysvětluje.
Vyrážíme z pražského Strahova, odkud se musí jet po silnici. Jaroslav Kulhavý jako by všude kolem sebe viděl technické úseky. Jako neposedný kluk skáče, hledá možnost, jak vyjet na obrubník a co nejlépe se vydovádět.
K tomu má dobrou příležitost, když přijede na pole. „Žádná velká technika tady není, ale jelikož jsme kousek od centra Prahy, je to asi to jediné, co se tady dá,“ říká Jaroslav Kulhavý, který se tentokrát rozhodně netrápí plněním ostrých tréninkových dávek. Je prostě na projížďce.
Profesionál víc přemýšlí o svém výkonu, soudí Kulhavý
„Člověk to potřebuje pro hlavu – projet větší část krajiny, aby se mu trasa neopakovala a nebyl to stereotyp,“ popisuje.
„Obyčejný“ cyklista si jede většinou na kolo vyčistit hlavu od běžných povinností. O čem přemýšlí elitní biker, pro kterého je to každodenní práce?
„Myslím, že je to zhruba stejné jako u normálního člověka. Akorát profesionál možná trochu víc přemýšlí o výkonu, protože ho cítí. Když jedu trénink, který není nijak fyzicky těžký, beru to stejně, jako když člověk dělá osm hodin u pásu a o něčem přemýšlí. Stejně tak automaticky jedu na kole. Samozřejmě tam musí být nějaký spád, rytmus, ale to už si člověk ohlídá,“ říká Kulhavý.
Rodák z Ústí nad Orlicí si po svých téměř domácích Orlických horách nedává odmala jen tvrdé tréninkové porce. Potřebuje náročnou dřinu také kompenzovat, jen tak si vyjet. Jak říkají cyklisté: „vytočit nohy“. Takže se běžně proplétá volným tempem mezi amatérskými bikery.
Na tréninku je nejraději sám
„Když jedu volný trénink, lidé mě dojíždějí, normálně mě předjedou a ujedou mi. Pak si jedu zase svoje,“ popisuje. Někdy se však amatérští cyklisté snaží za mistra světa zavěsit.
„Občas, když si jedu svůj trénink, nechci se někde honit, ohlížet se a mít někoho za zadkem, tak je to trošku nepříjemné. Člověk se musí zvednout a odjet. Když vím, že mám někoho půl metru za sebou, je to celé nervóznější. Člověk se nemůže vysmrkat, skočit si kanál nebo cokoli,“ konstatuje.
Na konci volného tréninku už nechává Jaroslav Kulhavý svůj stroj v celku. Pouze sundá sedlo a zastrčí kolo do auta. Navíc nevypadá, že by se tentokrát na zhruba deseti kilometrech alespoň trochu zadýchal.
