Bokanté: Historie psaná poraženými

Původně jednoduchý cíl dělat hlavně dobrou hudbu, nabořila skupině nejistota současného světa a akcelerovala hnutí Black Lives Matter a #MeToo. A do ještě bojovější nálady pak autorku většiny textů, zpěvačku Maliku Tirolien z karibského ostrova Guadeloupe, uvedlo listování historickými knihami plnými schémat, přezírání a zatajování

Vžitému názoru, že když někdo vyhraje, rozhoduje o tom, jak k tomu došlo a co bude následovat dál, čelí Malika přesvědčením, že historie je sice mrcha, už je ale načase naslouchat i poraženým, kteří se v příbězích vyprávěných z pohledu vítězů nedostali dlouho ke slovu. „Pojďme se všichni spojit. Ne zítra nebo někdy, ale hned teď,“ slyšíme od ní ve skladbě Iliminé rámované bubenickým stylem Gwo ka z Guadeloupe.

Lídr skupiny Michael League se zase snaží uvést na pravou míru, proč úderné riffy namísto na kytaru hraje na loutny oud, ngoni a guimbri, tedy nástroje jeho americkému původu vzdálené. Podobně jako rytmy západoafrických griotů a marockých Gnawů. Připomeňme, že na nich stojí i zvuk předešlých alb multižánrové kapely, do něhož zahrňme také funky, soul a zeppelinovský rock, vypjatá situace okolo kulturních apropriací nicméně Michaela vybudila k obšírnějšímu vysvětlení. „Podle mého názoru je téměř nemožné být hudebníkem a nekrást. Za nejlepší způsob, jak uctivě převzít cizí tradice je seznámit se s nimi a udělat si domácí úkol z jejich historie. Nejdůležitější součástí procesu krádeže ovšem je, že ji zpracujete pro vás jedinečným způsobem, až se přitom cítíte autenticky a opravdově,“ řekl Michael. A vlastně nemusel, zrovna on je ten poslední, kdo by se pouštěl do laciných vpádů na cizí území, kam chodí především tvůrci povrchních hudebních fúzí. Že mu to není vlastní, nedávno potvrdil empatickou produkcí alb proslulé peruánské zpěvačky Susany Baca nebo portugalské hvězdy fado Gisely João.

Jak jistě z tohoto pořadu víte, Michael založil, vede a baskytarou pohání také skupinu Snarky Puppy, proslulou třaskavou směsí jazzu, funky a r&b a početnou sestavou zahrnující dechovou sekci a několik klávesistů. Zatímco Snarky pravidelně vydávají úspěšná, Grammy oceněnéná alba a jezdí na koncertní turné, Bokanté podle Michaela připomínají hibernujícího medvěda, který občas vyleze z nory, najde si něco k snědku a jde zase spát. Vždyť od debutu Strange Circles  z roku 2017 je History teprve třetím albem Bokanté.

Je za tím samozřejmě pracovní vytížení členů skupiny a vlastní kariéra zpěvačky Maliky Tirolien, vedoucí k tomu, že většina skladeb, které spolu na album s Michaelem složili, vznikla během covidu na dálku. Teprve potom muzikanti dorazili do malé vesničky nedaleko Barcelony, kde Michael dnes žije, a formou jamování  za pár dnů album natočili.

Kouzlo jeho bezprostředního účinku spočívá v rozhodnutí Maliky a Michaela nechat skladby záměrně v syrové podobě a k jejich dokončení vyzvat zbývající členy na místě, aniž by z nich dopředu znali jedinou notu. To byla hlavně voda na mlýn pro čtyřčlennou rytmickou úderku hrající na nejrůznější bubny a perkuse ze západní Afriky a Maroka. Všichni se na sebe přitom dokázali naladit způsobem, že ani nestačíme vnímat přeskoky od hutných groove k lyričtějším polohám, v nichž dominuje v kreolštině zpívající Malika a lap steel kytara Roosevelta Colliera.

Skladba Tandé s guimbri a bubny djembé se vrací do černošské historie. Připomíná velké osobnosti, kteří se snažili světu sdělit, co se děje, ale nikdo jim nevěnoval pozornost. „Mluvím a mluvím, ale vy mě neslyšíte. Možná proto musím křičet. A tak křičím a křičím,“ zpívá Malika.