Bolest je dar. S kulturním antropologem Martinem Soukupem o významu utrpení

Pro nově vydaný sborník Tělo 2.1: Bolest v proměnách času a kultur napsal Martin Soukup úvodní kapitolu, ve které shrnuje, proč je bolest pro fungování kultur a komunit tak důležitá. Všímá si toho, že v některých společnostech je utrpení bráno jako běžná součást života, to je případ právě třeba Papuánců. Opakem je bezpochyby naše společnost, ve které máme tendenci bolest maximálně potlačovat.

Martin Soukup|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Tradičně se prožitek bolesti objevuje při náboženských nebo přechodových rituálech, kdy představuje jakousi cestu k dospělosti. „Z tohoto hlediska můžeme bolest chápat jako kulturně koncipovaný jev. Každá kultura nějakým způsobem bolest utváří a dopřává, nebo naopak eliminuje u svých členů.“ Například u jedné nativní jihoamerické skupiny se mladí muži nechávají poštípat zvláštním druhem mravenců, jejichž štípnutí prý bolí jako střela kulkou.

Soukup zmiňuje i další podoby bolesti, především spojené s ubližováním nepřátelům nebo trestáním přečinů. Specifickým druhem utrpení je ale bolest zrozená smutkem. Například u filipínského kmene Ilongotů se ze smutku vydávali válečníci na lov hlav. U Papuánců zase jako oběť zesnulému sekali dívkám články prstů.

Logo|foto:Český rozhlas

Jako výzkumník na Papui Nové Guineji se sám nikdy nemusel účastnit žádných bolestivých rituálů. Hluboce v něm ale zůstal zakořeněný prožitek, kdy byl svědkem kolektivního trestání mladých chlapců předáky kmenové komunity, když ukradli a snědli několik kuřat. „Je to nesmírně těžké. Občas jste svědkem věcí, o nichž nevíte, co si máte myslet, jak to vyhodnotit. V každém případě od toho člověk musí své středoevropské oči oddělit. Nesmírně se tím učíte toleranci, což je jedna z nejlepších lekcí, jaké může člověk dostat,“ dodává Soukup.