Buskeři to mají určitě jednodušší ve Skotsku než u nás, říká pouliční umělkyně Terez Wrau
„Momentálně jsem pouliční muzikant. Skončila jsem se životem, který jsem dosud žila a skočila jsem do toho po hlavě. Vzala jsem kytaru a odletěla do Skotska,“ říká Tereza Tothová neboli Terez Wrau.
Skotsko si vybrala záměrně. Jednak je to země, kde se konají velké festivaly a pak taky miluje keltské písničky. Svět buskerů je krásný, přátelský, pohodový, ale taky pořádně drsný.
„Někdy musím být asertivní a někdy se za sebe tvrdě postavit,“ říká. Každé místo má svá pravidla. „Někdy to je v pohodě a někdy na nervy. Záleží, ve které zemi jste, ve kterém městě. Roli hraje počasí, nálada, návštěvníci. To všechno se počítá,“ vysvětluje Tereza.
Dnes už cestuje s rudlem, na kterém má bedny, kufr, kytaru, stojany. Tahá s sebou přes šedesát kilo. Rozkládá, zapojuje, skládá, hlídá. Pořád je na kolech. Občas buskery proženou strážníci.
„Nejhorší zážitek má můj kamarád z Berlína, kde mu chtěli všechno zabavit. Pouliční muzikantství tam není oficiálně zakázané, ale nejsou mu příliš naklonění,“ vysvětluje.
Naopak v Glasgow jsou místa, o která se mezi buskery bojuje, sídlí tam nahrávací společnosti, muzikanti cítí šanci prosadit se. V Čechách je to podle Terezy hodně omezené.
„Praha je zakázaná, v Olomouci je to ještě docela dobré. Nemám to tady ale úplně probádané,“ říká Tereza.
Hrála ve Francii, v Nice. „Byla jsem tam v listopadu. Atmosféra tam byla po červencovém teroristickém útoku křehká,“ vzpomíná. Během hraní se okolo ní vytvořil velký hlouček lidí nejrůznějších barev, vyznání, kultur. Výrazný moment, kdy si uvědomila, že všechno je o lidech a o tom, jaké má kdo srdce.
Zpívá ve třinácti jazycích
Tereza má v repertoáru vedle slovanských písniček i keltské a skandinávské. „Když se mi stýská po domově, zpívám písničky, které znám od mámy. Třeba ve Skotsku se u mě zastavovali Češi a Slováci a přidávali se.“
Hodně času v poslední době trávila Terez Wrau ve studiu. Připravuje první album, na kterém budou staré folklorní písničky i skladby, které sama složila. „Potkala jsem se s olomouckým muzikantem Robinem Lefnerem, sedli jsme si. První písničku jsme natočili v obýváku, pověsili ji na youtube a všiml si nás Martin Horáček. Nabídl nám, že můžeme točit v jeho studiu.“ Album by mělo vyjít v dubnu.
Jaké má Tereza plány? Rozhodně se vrátit do Skotska, kam v srpnu zamíří většina buskerů na Edinburgh Festival Fringe. To se celé město nafoukne o desítky tisíc lidí. „Můžete přijet s kytarou na zádech, nemusíte se registrovat. Sednete a hrajete,“ říká Tereza a pochvaluje si, že se tu dají navázat skvělé kontakty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
