Černá kostka bude soběstačná a provoz bude řídit umělá inteligence

Pane náměstku, proč to trvalo tak dlouho?

Bylo tam několik faktorů, které vznik té Černé kostky ovlivňovaly. Dnes je oficiální název Černá kostka, centrum digitalizace, vědy a inovací. Jedno bylo skutečně politické rozhodnutí. V roce 2008 se změnila politická reprezentace kraje, kdy začala vládnout sociální demokracie s komunisty a ti skutečně od toho projektu upustili, kritizovali ho, už když vznikal. A v roce 2016 nastoupila nová politická reprezentace, která se k tomu vrátila.

A protože za těch 13, 14 let od vzniku projektu se některé přístupy, jak je knihovnictví, tak k novým technologiím změnily a my jsme chtěli mít super moderní knihovnu, nikoliv knihovnu technologicky starou 14 let, takže jsme do toho vstoupili, co se týká technologií. A samozřejmě jsme tomu dali i nový obsah, protože ta budova je na knihovnu až naddimenzovaná. Chtěli jsme, aby to nebyly pouze sklady knížek, ale abychom ty prostory využili i pro jiné činnosti.

Hledali jsme ve spolupráci s vysokými školami a s odbornou veřejností, co by v té knihovně mohlo být a co by se slušelo, aby ta knihovna obsahovala – a aby to nějakým způsobem navazovalo i na ten původní projekt, protože samozřejmě nelze předělat projet celý, ale může tam dělat určité nuance.

A poslední zdržení bylo to, že jsme na to hledali finanční prostředky. Přísliby vlády se nepodařilo naplnit, takže jsme hledali evropské zdroje a naštěstí se objevil Operační program Spravedlivá transformace. Ale museli jsme tam udělat řadu změn vyžadovaných donátorem. Museli jsme knihovnu lvice ozelenit, použít technologie vytápění pomocí tepelných čerpadel, použít fotovoltaiku a tak dále.

Proč bylo důležité tu Černou kostku jako projekt vůbec oživit? Co byla ta hlavní motivace?

Těch motivací bylo několik, ale hlavní motivace byla, aspoň pro mě a pro mé kolegy, že současná vědecká knihovna sídlí od roku 1951 v provizorních podmínkách v prostorách části křídla ostravské Nové radnice. Většina knížek je ve sklepních prostorách, kde vedou odpadní roury, teče tam voda, je tam vlhko a další knihovní fond je rozprostřen do několika budov po Ostravě. Myslím, že to je absolutně nedůstojné této instituci. A také nám to kapacitně omezilo naši činnost, protože o knihovnu jako takovou a o vědeckou práci v knihovnách je obrovský zájem, pořád se k ní využívají. My je díky digitalizaci zřizujeme i široké veřejnosti a ta digitalizace v těchto prostorách není možná. Tam by to trvalo tak 100 let.

A nutno podotknout, že Moravskoslezská vědecká knihovna je jednou z největších institucí svého druhu v Česku. Jeden a půl milionu svazků odborné literatury. A taky je nutno podotknout, že Moravskoslezský kraj je vůbec posledním, který podobnou budovu ještě nepostavil.

Lukáš Curylo (vlevo) hostem Vladimíra Šmehlíka v pořadu K věci|foto:František Tichý, Český rozhlas

Co všechno Černá kostka nabídne kromě toho, že se stane sídlem knihovny. Co se vlastně skrývá pod tím pod titulem Centrum digitalizace, inovací a vědy?

Kromě zpřístupnění knihovnického fondu a digitalizace knih, které už probíhá, bude sloužit jako moderní kulturní centrum poskytující širokou škálu aktivit a možností pro lidi různých zájmů a věkových skupin, Černá kostka nabídne moderní a inovativní prostory včetně týmových a individuálních studoven, některé budou zpřístupněny nonstop. Pak tam bude i multimediální učebny, experimentální kino, laboratoře pro digitalizaci kulturního dědictví. Chtěli bychom tam mít i kulturní huby.

Pojďme se na to podívat z té jednoduché roviny. Představa – jsem student univerzity jedné ze tří velkých univerzit Moravskoslezského kraje, potřebuji se dostat rychle k dokumentům v knihovně. Aktuální situace taková, že si pošlu žádanku do současné Moravskoslezské vědecké knihovny a trvá 24 hodin, než se k materiálu dostanou. V čem se to zlepší?

Zlepší se to v tom, že my se pokusíme v následujících letech většinu toho knihovnického fondu zdigitalizovat. To znamená, že lidé budou moci na to nahlížet ze svého laptopu nebo počítače a ty knihy studovat.

Ne všechno lze takto zveřejňovat, protože je to chráněno autorským zákonem. Ale existuje i rozšíření našich aktivit díky této digitalizaci, že se chceme propojit i s knihovnami v rámci celé Evropy a sdílet si některé knihovnické fondy, aby se studenti mohli  dostat k literatuře z Francie, z Itálie, z Rakouska, z Německa nebo z Velké Británie.

Černá kostka by také měla splňovat celou řadu ekologických standardů. Takže vytápění, tepelná čerpadla, chlazení, vodní hladina. Uvažovali jste nad tím, že na střeše budou solární panely. Nakolik bude ta budova soběstačná?

Bude soběstačná z velké části. Bude řízena speciálním softwarem, předpokládáme i s využitím umělé inteligence. Ta budova bude žít nějakým způsobem tak, že počítač bude vyhodnocovat provozy, bude řešit teplotní rozdíly, využívat i parametry vodní hladiny. Takže vytápění by mělo být optimální a pokud možno co nejméně zatěžující životní prostředí a při spotřebě elektrické energie. Ale samozřejmě bude to záviset od samotného života knihovny a o tom, jak bude fungovat zevnitř.

Dvě patra pod zemí, osm pater nad zemí, střešní terasa. Projekt se od roku 2004 musel aktualizovat a velmi výrazně se měnil obsah jednotlivých pater Černé kostky. Jak se měnily dispozice během těch let? Budou součástí budovy i podzemní garáže? A parkoviště? Bude se Černá kostka stále vynořovat z hladiny? Jaké ekologické standardy bude muset splňovat? I na to uslyšíte odpovědi od náměstka hejtmana Lukáše Curyla v pořadu Českého rozhlasu Ostrava K věci.