Český lev očima Tomáše Piláta a Pavla Sladkého
Šestadvacátý ročník Českých lvů je za námi, vítězové už si jistě v obývácích vystavili křišťálové sošky, poražení se můžou cítit ukřivdění, všichni se všemi pak rozebírají výsledky. Ve vltavské Mozaice to udělali Tomáš Pilát a Pavel Sladký.
Mluví se o tom, je-li snímek Všechno bude opravdu nejlepším loňským českým filmovým počinem, a proč historické a bezpochyby záslužné filmy Jan Palach, Zlatý podraz a Toman nezískaly ani jedno statutární ocenění, byť mají i své profesionální kvality. Toman měl přitom nejvíc nominací; neproměnil ani jednu. „Doba, kdy se u nás lámal chleba, a zlomil se špatně, a tudíž doba, která na nás, Čechy, nevrhá to nejlepší světlo, netáhne. Nekouká se dobře na to, jak jsme si to zavařili. Možná to pořád bolí. Alespoň ty starší. Zatímco mládež už tyhle otázky asi vůbec nezajímají,“ říká Tomáš Pilát. „Navíc Toman není dobrý film, nepovedl se především scénář, asi i proto žádnou sošku nezískal,“ myslí si Pavel Sladký.
Nejúspěšnějším snímkem se tak v hlasování členů České filmové a televizní akademie stala zmíněná road movie režiséra Olma Omerzua Všechno bude. Získala šest Českých lvů, včetně těch nejprestižnějších – za nejlepší film, režii a scénář. „Velké překvapení to nebylo,“ shodli se vltavští redaktoři. Na rozdíl od filmových kritiků, kteří hlavní ceny rozprostřeli mezi několik snímků, si filmoví akademici zvolili jednoznačného vítěze.
Čtyři sošky si ze slavnostního ceremoniálu odnesli tvůrci snímku Hastrman, dvě tvůrci televizní minisérie Dukla 61, a po jedné autoři filmů Čertí brko, Domestik, Chvilky, Hmyz, dokumentu King Skate a seriálu Dabing Street. Televizní cenu pro Duklu 61 věnoval David Ondříček obětem důlního neštěstí na dole Dukla v roce 1961 a jejich pozůstalým. „Ti lidé si to zaslouží,“ podotkl k tomu režisér. Tenhle okamžik patřil během ceremoniálu Českého lva k nejsilnějším.
Šakalí léta jako divadelní komiks o dětech ztracených v 50. letech. Adam Skala režíruje Na Fidlovačce
Divadelní komiks o dětech ztracených v padesátých letech. Tak tvůrci popisují divadelní adaptaci filmového muzikálu Jana Hřebejka z roku 1993 Šakalí léta, kterou vytvořili pro pražské Divadlo Na Fidlovačce režisér Adam Skala a dramaturgyně Kamila Krbcová.
Stejně jako krátké vystoupení režisérky Věry Plívové-Šimkové, která převzala Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii. Na pódiu pražského Rudolfina pronesla několik vět, kterými si všechny přítomné získala. Bylo roztomilé sledovat, jak se několikrát vrátila k mikrofonu, aby dojaté publikum pozdravila. Očividně mu chtěla udělat radost – stejně jako svými filmy dělala radost několika generacím diváků všech věkových kategorií. Při „lvím“ vystoupení první dámy českého filmu o dětech, s dětmi a pro děti se ovšem mimoděk vloudil i stesk. Kam se u nás poděl zmíněný filmový žánr? Česká kinematografie v něm bývala nesmírně silná, ale to už jsou, bohužel, loňské sněhy. Snímek Všechno bude snad trochu může na tuhle tradici navázat, i když úplně pro děti není. Jeho hlavními hrdiny jsou teenageři, ale zacílen je především na starší publikum.
Čeští lvi se v sobotu předávali pošestadvacáté. Rudolfinum sice není filmový prostor, ale už jsme si na ně v souvislosti s výročními cenami České filmové a televizní akademie zvykli. Zvukoví technici udělali pro akustiku v sále maximum, takže i filmové ukázky vyzněly dobře. Svůj díl na podařeném večeru má i moderátor Pavel Kopta, který byl (nečekaně) umírněný, neprosazoval se na úkor jednotlivých mluvčích (ať už předávajících nebo přebírajících ceny), byl věcný a stručný. Na rozdíl od některých předcházejících ročníků se letos nepolitizovalo. Hudební doprovod obstarala kapela Jana P. Muchowa The Antagonists. Mimochodem – v orchestru hraje i čerstvá držitelka Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Jenovéfa Boková. Večer plynul v poměrně svižném tempu, i když předávaných cen bylo víc než dost. Jistě, jeho zkrácení by bylo ku prospěchu věci, ale i tak se česká „hra na Oscary“ v rámci svých možností vydařila.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
