Cesta čaje a piva! Tomáš Zaplatílek vyrazil na kole z Gruzie domů až na Malý růžek v Hradci Králové

Byly i další náročné cesty?
Tak dlouhé už ne, už jsem si tři měsíce času nenašel, takže jsem musel cesty zrychlit a zkrátit.

Vzpomínám si, jak jste mi vyprávěl, že byste se chtěl podívat na závod okolo Irska?
Přesně tak, to byl vlastně můj první závod, kde jsem si vyzkoušel, že se dá jezdit na kole i poměrně nalehko. Stačí, když si vezmete podsedlovou brašnu, tam hodíte spacák, a to je skoro všechno, co člověk potřebuje na cestu. Trochu oblečení.

Ale na ty tři měsíce tenkrát ze Singapuru do Ladaku by vám tohle asi nestačilo.
Tam by to asi byl problém. Přes Himálaje opravdu člověk potřebuje trochu víc věcí, takže tam jsem měl ještě i brašny.

Kolik vážilo vaše kolo?
Snažil jsem se, aby zase nebylo nějak extra těžké. Už jsem měl nějaké zkušenosti a věděl jsem, že některé věci opravdu nepotřebuji. Tedy nějaká optimalizace tam proběhla, ale bylo toho i tak dost. Myslím, že kolo mělo asi 25 kilogramů.

V Turecku musí člověk vypít čajů hodně, je to jejich národní nápoj a moc mi chutná. Na Balkáně je potom pivo levné a dobré.
Tomáš Zaplatílek, cyklista a dobrodruh

A teď jste zjistil, že stačí jen spacák.
Víceméně se to tak dá udělat. Ale samozřejmě, třeba když jsem jel v roce 2020 do Asie, cestoval jsem nalehko, ale přibalil si ministan. Ne ani kvůli dešti, ale kvůli komárům, který jsou tam hodně otravní. Tak aby se v noci člověk vyspal.

Čtěte také

Nejkrásnější pohled na svět je ze sedla. Ovšem cyklistického. Na kole ze Singapuru do Ladakhu

Teď mi povězte o Cestě čaje a piva z Gruzie domů na Malý růžek do Hradce Králové. Tak jste nazval svoji cestu. Jak vás to napadlo?
Vyšlo to z myšlenky, kdy jsem chtěl přejet Turecko napříč za co nejkratší čas. Dokonce jsem věnoval docela dost času plánování a optimalizaci trasy, aby byla co nejrychlejší. Ovšem pak jsem zjistil, že by to byly samé hlavní silnice a to by mě asi moc nebavilo. Ovšem Turecko je moje srdcovka, moc oblíbená země a takto bych vůbec neměl čas si to užít. Takže jsem to pak chtěl pojmout trošku víc na pohodu.

Ale vy jste si prý vzal na cestu kamarádku?
Když jsem o té cestě přemýšlel, tak se mi najednou ozvala, jestli bych s ní neletěl do Gruzie na track do hor. Tak jsem si to v hlavě spojil a říkal si, že by to šlo dát dohromady. Odletěli jsme do Gruzie, já měl v krabici kolo a jinak jen batohy. 14 dní jsme chodili po tamních horách, které jsou úplně super, za dva týdny jsme potkali jen jednoho turistu a jednoho medvěda. A po těch 14 dnech jsem na letišti posadil batoh a kamarádku do letadla, poslal je domů. Sedl jsem na kolo a vyrazil přes Turecko a Balkán na Malý růžek v Hradci Králové.

Čtěte také

„Kdo má kolo, má křídla.“ Návštěva u největšího českého sběratele cyklistiky Jiřího Uhlíře

Na Malý růžek do Hradce Králové na pivo. Kolik to bylo kilometrů?
Něco málo přes 4 000 km. Původně jsem si myslel, že to pojedu tak čtyři týdny, aby mi to vycházelo okolo 1 000 km na týden, ale nakonec jsem to zvládl za pouhých 18 dní. Šlo to o dost lépe, než jsem čekal.

Medvěda jste potkal v gruzínských horách, byla cesta domů podobně dobrodružná?
Byl to zase úplně jiný druh zážitků. Gruzie byla hodně pohodová, vstávali jsme, kdy se nám zachtělo, šli jsme, kam jsme chtěli. Měli jsme naplánovány nějaké trasy, ale tolik jsme to neřešili. Opravdová pohodovka, hodně jsme se potkávali s místními lidmi ve vesničkách, to bylo super. Potom při cestě na kole jsem se už trošku víc snažil, vstával jsem brzy ráno. Chtěl jsem tomu dát nějaký režim.

Čtěte také

Při jízdě na kole máte kontakt s lidmi a můžete poslouchat šum přírody. Proto putuji s bicyklem

Při vaší Cestě čaje a piva z Gruzie domů jste si ale prý chtěl ověřit ještě jednu. Kolik sklenek čaje a půllitrů piva denně se dá zvládnout a přitom si udržet průměr přes 200 km na kole za den. To byl takový podtitul cesty?
To vyšlo spíš až následně. Přiznám se, že jsem to úplně přesně nepočítal, ale byla to hezká věc, protože v Turecku musí člověk vypít čajů hodně. Je to jejich národní nápoj a já mám turecký čaj moc rád, je výborný. Chutná trošku jinak, je silnější. Oni si ho tedy ještě hodně sladí, což já tolik nemusím. Ale chuť čaje je výborná.

A jak to bylo s tím pivem?
Pivo mám taky hodně rád, ovšem v Turecku zase tolik pivních příležitostí není. Hlavně na východě je to poměrně striktně muslimská země, pivo se sice dá sehnat, ale není to tak úplně jednoduché. Takže jsem byl rád, že jsem si večer dal třeba jedno. A pak na Balkáně, kde bylo velké horko, a pivo je tam levné a dobré, padlo piv docela dost.

Zvládl jste udržet těch 200 km za den?
Průměr byl nakonec dokonce asi 220 km denně. Jelo se pěkně.

Plánujete další cesty?
Plánů je hodně, ale zatím jsou spíš jen teoretické. Teď jediný konkrétní cíl, na který jsem přihlášený, je závod, který jezdím každý rok, to je Three Peaks Bike Race. Startuje se z Vídně a jeden rok se končí v Barceloně, další v Nice. Tam jezdím každý rok a letos jsem opět přihlášený. Ale nějaká výletní cesta určitě taky bude.

Tak hodně krásných zážitků přejeme. Naším hostem byl cyklocestovatel a dobrodruh Tomáš Zaplatílek z Hradce Králové.