Chcete létajícího mazlíčka se sametovým kožíškem? Pořiďte si vakoveverku. Chov je ale náročný
Vakoveverky létavé jsou stromoví vačnatci pocházející z Austrálie. V Čechách nepatří k často chovaným zvířatům. Jejich chov je totiž docela náročný a vyžaduje nejenom znalosti, ale hlavně čas.
Čas a také mnoho lásky svým vakoveverkám věnují Kateřina Bartošová a její partner Jakub Hnát ze Včelné na Českobudějovicku. Doma mají v současnosti celkem šest zvířat se sametovým kožíškem.
Museli si zvyknout na to, že jejich mazlíčkové jsou noční tvorové. „V noci dělají nehorázný bordel. Skáčou, hádají se, běhají, perou se,“ popisuje chovatelka.
Vakoveverky jsou náročné hlavně na prostor. Pro dvě byste měli mít klec o rozměrech sto centimetrů na výšku, osmdesát na šířku a šedesát centimetrů na délku.
Ani se stravou to není úplně jednoduché. „Musí se jim připravit kaše – prakticky ze všeho. K tomu se dávají doplňky stravy, vitamíny, ale i mouční červi nebo sarančata. Hlavně mají rády agávový nektar,“ vysvětluje Kateřina Bartošová.
Čtěte také
Vakoveverky jsou dobří letci. Vždycky, když skáčou, roztáhnou svůj vak. Dokážou doplachtit až padesát metrů daleko. Chovatelé mají často stopy po přistání svých mazlíčků na kůži. „Pořád po vás lezou. Drápky se jim sice stříhají, ale stejně vás poškrábou,“ ukazuje škrábance Jakub Hnát.
Vakoveverka se může upnout na jednoho až dva lidi. V Americe to zkoušejí tak, že je dají na strom a čekají, jestli se k člověku vrátí. „To my neděláme. Pouštíme je v pokoji. Když lezou po nás, je všechno v pořádku. Na zemi se jim moc nelíbí, to hned hledají naše nohy,“ líčí život s malými vačnatci chovatel.
„Chov vakoveverek je radost i nemoc,“ říká láskyplně Jakub Hnát, „máte jednu, chcete další a další.“ Rozhodně to ale není levný koníček. Tato zvířata stojí od dvou do sedmi tisíc. Levná není ani klec, potrava a vybavení.
Reportáž z návštěvy domácnosti chovatelů vakoveverek létavých si poslechněte v magazínu Máme rádi zvířata. Dále pořad nabízí informace o sametkovce červené, roztoči, který dokáže potrápit psy, kočky i další zvířata, a zamyšlení nad rčením „má uši jako netopýr“.
Související
-
Zvuk vrzání dveří byl tak věrohodný, že čekala lupiče. Papoušci žako jsou dokonalí napodobitelé
Až 600 slov si dokáže zapamatovat papoušek žako. Jeho schopnost dokonale napodobovat zvuky je pověstná. Žako byl jako domácí společník chován už před čtyřmi tisíci lety.
-
Chtěla zachránit lišáka, zdemoloval jí byt. Zvířata, která si vezmeme domů, mohou být i nebezpečná
Hodně lidí chce udělat domnělou záchranou divokého zvířete dobrý skutek. Namísto toho jde směrem ke zvířeti spíše o medvědí službu a směrem k člověku o past.
-
Papoušek kakadu je lepší než hlídací pes, vyžaduje ale hodně pozornosti, říká chovatelka
Sněhobílý papoušek, který pohybuje chocholkou podle momentální nálady. To je kakadu, jeden ze silně ohrožených druhů. Tito ptáci prosluli svojí inteligencí a vynalézavostí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
