Chránit nebo zbourat Transgas? Sedláková z ČVUT: Měl by být kulturní památkou
DISKUSE. Historikové umění z vysokých škol protestují proti zbourání budovy bývalého Transgasu v Praze. Jednu z nejvýraznějších realizací ve stylu brutalismu v Česku ministerstvo kultury odmítlo prohlásit za kulturní památku. Má být stavba zachována, nebo bude lepší, když na jejím místě vyroste polyfunkční objekt sestávající ze sedmi budov, jak plánuje současný majitel?
„Jsou to stavby ze 70. let, které ukazují, že v té době česká architektura ještě byla v dobré kondici, dokázala velmi dobře sledovat, co se děje ve světě, jaké jsou aktuální trendy, a dokázala je v tehdejších podmínkách dobře realizovat. Myslím, že ten areál neměl v Praze obdoby,“ říká docentka Radomíra Sedláková z katedry architektury Fakulty stavební ČVUT.
Dodává, že dnes objekt neslouží svému účelu: „Jít kolem toho vyvolává smutek, protože míra neúdržby a míra té téměř řízené devastace a jiného typu užívání je velmi silná. Myslím, že by budova měla být prohlášena za kulturní památku.“
V otevřeném dopise signatáři ministra Daniela Hermana žádají o záchranu stavby, která se podle nich tvůrčí invencí či odvahou k technickým experimentům řadí po bok staveb, jako je vysílač Ještěd nebo nedaleká budova Federálního shromáždění v Praze. Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky chce současný majitel, společnost HB Reavis, zdemolovat a nahradit polyfunkčním objektem sestávajícím ze sedmi budov.
Výkonný ředitel společnosti HB Reavis pro Českou republiku Petr Herman ale nesouhlasí. Do té doby, než byl zveřejněn záměr na místě bývalého Transgasu postavit něco nového, podle něho budova samotná nebudila pozitivní emoce a ani nebyla městotvorným prvkem.
„Slovo brutalismus je asi správné slovo, protože byl naprosto brutálně vybouraný vinohradský blok a do něj bylo postaveno něco, co nekorespondovalo s okolím. Myslím, že kdybychom chtěli zbourat to, co tam dnes připravujeme, a chtěli bychom tam postavit to, co tam dnes stojí, tak by akademická obec byla velice hlasitě proti nám, protože bychom narušovali pražské panorama, a poukazovala by na to, že tam nebude veřejný prostor,“ uvádí Petr Herman.
Podle jeho názoru by lépe zapadal projekt HB Reavis, jehož součástí má být i patio, kde si lidé kousek od rušné magistrály budou moci dát v klidu třeba kávu. Radomíra Sedláková ale upozorňuje, že to, o čem Herman mluví, už tam ve skutečnosti je založeno – stačí jen již postavené vylepšit pro současný způsob užívání.
Kdyby budova získala ochranu, byla by podle Petra Hermana odsouzena k pomalému přežívání: „Nalézt pro tuto budovu nějaké smysluplné využití je velmi těžké, protože když máte budovu, ve které sídlil počítač v době, kdy počítač byl budova, a dneska je počítač kufřík, tak se to opravdu hledá velmi těžce.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
