Chtěl jsem ukázat tvrdý život na ulici, vypráví Jan Šibík o fotografování lidí v nouzovém stavu

13. leden 2021

Vylidněná města, zavřené obchody a restaurce. „Začal nouzový stav a já cítil, že musím fotit.“ Tak popisuje v Blízkých setkáních Jan Šibík vznik nové knihy.

„Nemůžete udělat knihu tak, že do ní dáte 83 fotek lidí s rouškama. Chtěl jsem postihnout všechny podoby nouzového stavu,“ přibližuje svoje úvahy o koncepci knihy fotografií Jaro 2020.

„Přesvědčoval jsem i svojí přítelkyni, ale ona nerada fotí v České republice. Tak jsem ze začátku fotil sám a podvědomě cítil, že je to důležitá věc, která neuvěřitelným způsobem změní naše životy. To jsem ještě netušil, jak moc,“ připouští.

Přítelkyně fotila jinde

„Ona je nerada tam, kde jsem já, protože ode mě nechce rady. Říká, že mám tendenci poučovat. Taky moje maminka je učitelka a já dělám workshopy, takže poučuju,“ směje se Jan Šibík.

„Oba bydlíme v centru města. Ona chodila na místa, které má ráda, kde jsou ty krásný panoramata Prahy. Já sledoval, co se děje, protože jsem chtěl postihnout situaci. Chtěl jsem, aby tam byli bezdomovci, na kterých se krize tvrdě podepsala. Snažil jsem se dostat do nemocnic, abych zaznamenal co nejvíc podob nouzového stavu,“ uzavírá profesionální fotograf.  

Fotil jen Praze nebo i v jiných městech? Pomáhají fotky porozumět válkám a konfliktům? Dá se ve válce získat pozitivní fotka?

autoři: Adéla Gondíková , eh

Související