Číňané nás často pobavili, někdy k slzám. O pobytu v Číně s architektkami ze studia Cosa

Pláž, na které se smí do vody jen po kotníky. A proto všichni sedí oblečení na břehu. Talíř v restauraci obalený v igelitovém pytli, aby se nemusel mýt. Aplikace, přes kterou se kupují lístky na metro, která se náhle vypne. Je to z důvodu vašeho „nevhodného chování“ – ale co to znamená?

Architektky Barbora Šimonová a Markéta Mráčková z ateliéru Cosa byly pět měsíců v Číně na univerzitě v Tchien-ťinu a zažívaly tam denně situace, s nimiž si mozek Středoevropana neví rady. O kulturním šoku napsaly knížku Ahoj sestro, vítej v Číně. Je to knížka vtipná. Svým způsobem. „Číňané nás pobavili, někdy až k slzám,“ říká Barbora Šimonová.

Protože Bourání je pořad o architektuře, mluvili jsme hodně o čínských městech, urbanismu a stavbách. Jak se chodí, jezdí a staví v čtrnáctimilionovém městě? Jak se liší Tchien-ťin, Peking a Šanghaj? A jak se žije ve smogovém oparu?

Smog, že není vidět na krok. Dlouho nám trvalo, než jsme si uvědomily, že pokud je smog venku, tak uvnitř je taky, jen v menší koncentraci|foto:archiv studia Cosa

Architektky navštívily také některé ikonické čínské stavby. Jak vypadá naživo knihovna od nizozemského MVRDV v Tchien- ťinu? A jak Budova Ústřední čínské televize od Rema Koolhaase? Je to pecka? Jak se to vezme. Padla třeba slova jako kašírka a kompromisy.  A jakou našly autentickou čínskou architekturu?

Mluvili jsme taky o jejich dalších projektech: filmech, textech, výstavách. A pak konečně přišla řeč i na jejich vlastní stavby – rekonstrukci činžáku na Letné nebo projekt parčíku na Starém Městě. Projekční práci se ateliér Cosa věnuje jen asi polovinu času. Jak je berou „opravdoví architekti“, kteří mají velké kanceláře a navrhují velké stavby? „Pro ně jsme neviditelné,“ smějí se architektky. „Jsme na okraji a jsme s tím v pohodě.“

O čínských městech, architektuře, stálé kontrole a permanentním smogu. A taky o tom, co navrhují, píší a filmují v Česku s architektkami Bárou a Markétou ze studia Cos