Daniel Kroupa: Neustupujme ruské agresi na Ukrajině
Do nového roku vstupujeme s nadějí, že bude lepší, než byl ten předchozí. Naděje je naší vzpourou proti realitě a probouzí v nás vůli ji měnit tam, kde můžeme, a odhodlání čelit jí tam, kde nemůžeme. Letos nás čeká nutnost vypořádat se s epidemií a drahotou doma – to se nám ale může podařit jenom tehdy, pokud nám to vnější podmínky dovolí. Tou nejdůležitější podmínkou je udržení míru v Evropě, který narušilo Rusko svým chováním vůči Ukrajině. A tomu budeme muset čelit.
Nejprve Ruská federace podnítila v dubnu 2014 povstání na Donbasu a poskytla vzbouřencům vojenskou podporu, posléze zabrala a následně anektovala Krym, tedy území Ukrajiny, jejíž územní celistvost předtím sama mezinárodní smlouvou garantovala.
Čtěte také
Učinila tak ještě předtím, než ukrajinská demokraticky zvolená vláda mohla reálně uvažovat o vstupu do Evropské unie a do NATO. Důvodem ruské agrese tedy byla pouze skutečnost, že se Ukrajina vymkla z vazalského postavení a začala se chovat jako suverénní stát, který chce o své budoucnosti rozhodovat sám.
Nyní Rusko u hranic Ukrajiny rozmístilo statisícovou armádu – to jde sotva chápat jinak než jako přípravu k další agresi vůči sousednímu státu – a požaduje po západních zemích záruky, že nedovolí její vstup do NATO. Takové záruky ale získat nemůže, protože by znamenaly popření suverenity žadatelského státu, který má právo sám rozhodovat o svém začlenění do bezpečnostních struktur, i suverenity států členských, které mají právo rozhodnout o jeho přijetí či nepřijetí.
Naše zkušenosti se sovětskou okupací
Vyvstává tedy otázka, proč vlastně Putinův režim na přelomu roku takovou situaci vyvolal. Jedná se skutečnou snahu zahájit další válku na Ukrajině? Jde jenom o další vydírání Západu s cílem vynutit si jiné ústupky?
Čtěte také
Chce před domácím publikem, ve kterém dlouhodobě vyvolává ničím nepodložený pocit ohrožení, demonstrovat, že Rusko je opět světovým hráčem, kterého musí ostatní mocnosti brát vážně? Nebo je to test, nakolik jsou státy NATO odhodlány čelit ruským hrozbám silou? O tom zatím můžeme jenom spekulovat. V tom posledním však musíme uznat, že Putin míří přesně.
Dobře ví, že mezi členskými státy NATO zdaleka nepanuje jednota v tom, jak se vůči ruskému chování postavit. Vstřícnější k jeho požadavkům jsou většinou země, které v minulosti nezažily důsledky Brežněvovy doktríny omezené suverenity a sovětskou nadvládu.
Jinak je tomu ve státech, které již takové poměry zakusily a s Ruskem sousedí. Je jim jasné, že bude-li jeho taktika úspěšná, budou první na ráně. Jejich politici se již dlouho snaží svým šťastnějším západním kolegům vysvětlit, že politiku appeasementu diktátoři vnímají jako slabost a ta je pobízí k dalším a dalším agresím.
Tato myšlenka už měla od samého počátku uvést českou diplomacii do pohybu, aby i náš hlas byl slyšet, protože i my máme své zkušenosti se sovětskou okupací a nedávno jsme byli terčem ruských útoků ve Vrběticích. Jednat je třeba dříve, než bude pozdě.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
