Daniel Kroupa: Občanská svoboda a otázka legalizace lehkých drog
Nerad se vyjadřuji k tématům, o kterých jsem již něco napsal. Hrozí, že se budu opakovat, protože názory obvykle neměním tak rychle, jak se tato témata do veřejné debaty vracejí. Nyní je to opět legalizace lehkých drog a tentokrát se zdá, že by mohla být schválena. Má podporu nejméně jedné z vládních stran a z těch ostatních s ní sympatizují mnozí poslanci i senátoři.
Někteří z nich sice sami po drogových požitcích netouží, ale říkají, že člověk by měl mít právo o tom, co užívá, svobodně rozhodovat sám, a navíc si od této legalizace slibují značný přínos do státního rozpočtu.
Čtěte také
Já jsem v době svého působení v politice tuto myšlenku nepodporoval a i nyní jsem vůči ní zdrženlivý. Můj postoj kdysi velmi ovlivnil rozhovor s jedním bývalým dealerem drog, který na tomto byznysu vydělával miliony, dokud sám drogám nepropadl.
Pak začal dělat chyby, jeho impérium se zhroutilo, stal se dlužníkem, lovnou zvěří svých kolegů a nakonec musel uprchnout, podrobit se léčbě a změnit si jméno. Domů se vrátit neodvažoval. Nuže, tento muž mi popsal, jak rozdával marihuanu mezi nedospělé děti proto, aby si z nich vychoval klienty pro drogy tvrdé.
Když se občané svobody vzdávají
Mluvívám-li o tom s mladými lidmi, bývám překvapen, kolik z nich má s užíváním těchto zakázaných látek vlastní zkušenost. Je to v jejich věku do jisté míry pochopitelné. Mladý člověk touží vyzkoušet všechno, o čem se domnívá, že by jej mohlo obohatit a méně vnímá nebezpečí návyku, který drogy mohou vyvolat. Vždyť okamžik, z něhož již není cesta zpět, nedokáží rozpoznat ani dospělí lidé. A právě proto se na mladé zaměřují distributoři, kteří pak na nich vydělávají veliké peníze.
Čtěte také
Zjištění, které z toho plyne, je smutné. Stát vybavený všemi potřebnými represivními prostředky nedokázal ani za dlouhá desetiletí nastupující generaci před tímto nebezpečím ochránit. A ještě hůře, užívání drog je dnes rozšířené nejen v uměleckých kruzích, v nichž panuje mýtus, že zážitky, které přinášejí, mohou inspirovat k větším výkonům, ale i mezi politiky, jak jsme se dozvěděli z případu Dozimetr. Aktéři této kauzy si domlouvali své nelegální podniky na večírcích obohacovaných užíváním drog, jakoby šlo o něco skoro normálního. Zdá se, že i veřejnost to tak přijala.
Není tedy za těchto okolností lepší, aby stát kapituloval, se svou represí skončil a alespoň v té méně nebezpečné oblasti vzal věci do svých rukou? Musel by pak ovšem obchod s lehkými drogami kontrolovat a zdanit. A musel by, podobně jako u ostatního zboží, nastavit regulace, které zákazníkům s patřičným varováním zaručí, že kupují relativně bezpečné zboží.
Mnozí z mých známých, kteří mluví o tom, že je věcí svobodného rozhodnutí každého jednotlivce, zda se vydá na drogovou dráhu, či nikoli, si takový přístup státu docela snadno umí představit. I já si to vlastně představit umím; ale i důsledky takového přístupu, které si představovat raději ani nechci. Ano, stát má být ochráncem svobody svých občanů, ale právě proto by měl bránit jejich rozhodnutím, jimiž se své svobody vzdávají. Podle mne to platí nejen v tomto případě.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
