Dárek pro Putina? Dávám si pozor, aby to nezesměšňovalo válku, říká organizátor sbírky Ondráček

Ježíškova vnoučata, Dárek pro Putina, všichni vědí, co je jedno i druhé. Vypadá to, že se pohybuješ od extrému do extrému?

Čtěte také

iROZHLAS

V Chersonu narůstá počet dětí, které zranil granát či raketa. I proto jim česká charita přivezla 200 lůžek

Když jsem dostal nabídku, abych se od Ježíškových vnoučat dostal do projektu, který měl lidem vysvětlit, proč je dobré posílat peníze, za které se nakupují zbraně pro ukrajinskou armádu, podíval jsem se na problém takzvaně z helikoptéry, seshora. A došlo mi, že oba projekty jsou stejné. Tak jsem jenom to, co jsem se naučil tady v Českém rozhlase na Ježíškových vnoučatech, trochu vybrousil a zdokonalil, a pokouším se to každý den aplikovat v tomto projektu. Zatím to vypadá, že to funguje.

Minulý týden jste vyjeli s takovým videem, které implikuje, že bychom se v roce 1968 bránili a hlasatelka mluví o tom, jak se bráníme. Zabralo to marketingově?

První, co implikuje možný úspěch, je množství sdílení videa na sociálních sítích. Za tři dny jsme dosáhli toho, že na sítích to vidělo 168 tisíc lidí. A pak jsme se před týdnem dívali na účet – za den tam přišlo 7 064 000 korun. To byl oproti normálnímu dni nárůst o tisíce procent. Pak tam chodily další částky, takže když si vezmu celý týden, na který byla naplánovaná kampaň s videem, které si hrálo na osmašedesátý v ukrajinském podání, jsme tam plus nějakých 11 milionů, což si myslím, že je úspěch.

Když tyto věci vymýšlíš, máš nějakou hranici? Zbraně, válka, mrtví lidé, kteří nikomu nic neudělali, to je velmi citlivé téma.

Určitě, na obou dvou stranách fronty jsou lidé, kteří by tam nejraději nebyli. Určitě tam jsou profesionální vojáci, pro které je to práce, ale pak je tam spousta lidí, kteří by radši seděli v traktoru a obdělávali pole, a to na ukrajinské i ruské straně. Tahle situace je historicky i současně vzácně černobílá, ať už se tam dělo cokoliv před lety na Ukrajině, tak je to jednoznačné – ať se ruská armáda sebere, opustí území, kam vnikla, a lze se bavit dál…

Ale dávám si pozor na to, aby to lidi neuráželo, nezesměšňovalo válku, aby to drželo nějaký odstup k obětem války.

Když jsi odešel z médií, měl jsi určitě spoustu nabídek. Bylo něco, pro co ses nedokázal nadchnout?

Pro spoustu mediálních nabídek. Já už se do médií nechci vrátit, myslím, že to je za mnou a teď je třeba věnovat se zábavám – sběratelství, manželce, kočkám, zahradnictví.

Dobře, a Dárek pro Putina patří kam?

To je vášeň.

Děláš to už skoro rok a půl. Jaké je pro tebe největší překvapení?  

Největší překvapení je, že jsem u lidí ve státní správě, lidí, kteří jsou ve služebním poměru, to znamená, že nějak pracují pro stát nebo pro jeho složky, našel neuvěřitelné množství vtipných, vzdělaných, bystrých a inteligentních lidí.

U lidí, kteří se trochu točili kolem zbraní, jsem našel lidi, kteří si na začátku války uvědomovali, že kdo rychle dává, dvakrát dává, a kteří procesy, které trvaly měsíce, dokázali zkrátit na hodiny. I když tam Česká republika neposílala ohromné množství zbraní jako jiné země, posílala je tam rychle. A byla efektivní. A to bylo na tom skvělé. A teď se ještě vrátíme do té státní správy – lidé svou profesi dělají s vášní, a to je prostě skvělé.

Co všechno obnáší práce na sbírce Dárek pro Putina? A co má přinést projekt Zapojme Ukrajinu? Poslechněte si celý rozhovor.