David Klimeš: Energetická koncepce má dobrý směr, ale spoustu neznámých

Nová státní energetická koncepce tu měla být už roky. Ta dosluhující z roku 2015 je zcela neaktuální a rozvoj české energetiky posledních let je tak nekoordinovaný, protože nemá zastřešující plán. Vláda Petra Fialy se proto nyní chystá novou koncepci konečně schválit, a přestože po připomínkách může ještě doznat změn, základ je už jasný.

Čtěte také

David Klimeš: Jak se (ne)zestátnil ČEZ

V roce 2050 nás čeká energetická budoucnost masivně postavená na jádru a obnovitelných zdrojích. Co se týče hrubé výroby elektřiny, tak to bude v podstatě půl na půl. Pokud započítáme veškeré primární zdroje, tak ještě bude třeba přidat ropu, ale se zemním plynem se už příliš nepočítá a s uhlím prakticky vůbec.

Řečeno s Cimrmanem: Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. S podmínkami vnitrozemského Česka nic moc jiného nelze vymyslet, pokud chceme dodržet unijní klimatické cíle.

Velký problém plánu ovšem spočívá v tom, jak do této budoucnosti dojít.

Sny a realita

Jeden příklad za všechny – jádro. Energetický kolos ČEZ jistě ještě může zefektivnit provoz stávajících jaderných elektráren, ale zásadní je stavět nové. Že by však stát věděl, co přesně chce, to se opravdu říct nedá.

Čtěte také

Ani plně státní ČEZ nemůže spotřebitelům dodávat elektřinu za výrobní náklady, upozorňuje analytik Gavor

Nejprve roky připravoval soutěž na dostavbu jednoho bloku v Dukovanech, od ledna je však vše jinak a stát poptává hned čtyři bloky. Realita je přitom taková, že budeme rádi, když postavíme jeden. Stát navíc anoncuje čtyři bloky, aniž by věděl, jak zaplatit byť jeden.

S obnovitelnými zdroji je to podobné. V roce 2030 už mají zajistit 37 procent hrubé výroby elektřiny, v roce 2050 dokonce polovinu. Vidíte snad okolo sebe, že by po nezvládnutém solárním boomu následoval nějaký další, tentokrát už dobře organizovaný? Případně rostou už na pohraničních horách ve velkém větrníkové farmy? Něco se jistě staví, ale pořád trend neodpovídá tomu, o čem sní koncepce.

Mlha před námi

Možná nejzajímavější je koncepce tím, co v ní chybí. Jedním ze tří hlavních cílů energetiky má být udržitelnost nakládání s energií. To znamená nejen se co nejvíce odstřihnout od dodávek plynu Vladimira Putina, ale také kvůli klimatickým závazkům odejít od uhlí.

Jenže pak je třeba jasně říct, co budou záložní zdroje energie, když zrovna nebude svítit sluníčko na fotovoltaiku nebo foukat do větrníků. K vyrovnávání se právě nejlépe hodí plynové a uhelné elektrárny, které ovšem nechceme.

David Klimeš, novinář|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Ta debata je přitom mnohem akutnější, než se zdá. Kvůli vysokým cenám povolenek jsme doslova měsíce od odstavování nejstarších uhelných elektráren a stát by měl vědět, zda si je nechá pro strýčka příhodu jako v Polsku či Německu, nebo je definitivně pohřbí.

O směru české energetiky tak není pochyb. Bude jaderná a zelená. Ale je třeba tímto směrem také vytyčit cestu, po které se dá jít. Tu v nové energetické koncepci lze přinejlepším jen velmi mlhavě tušit.

Autor je publicista a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky