Díváme se, ale nevidíme. Vizuální informace ve své přemíře už nekultivují, ale zplošťují a degenerují, myslí si kurátor Otto M. Urban

Čtěte také

Dekadence trvá. Je to zdánlivý nezájem o kontext a také pohyb za hranou, který všechno zironizuje, říká kurátor Otto M. Urban

Výstava Bolest těch druhých využívá jako materiál hlavně vizuální deníky a skici, které vytvořili ukrajinští a ruští umělci na téma války na Ukrajině, reflektuje ale současnou válku i v kontextu historie.

„Šlo nám o zachycení situace, která je teď. Ukazuje se, že si celá řada ukrajinských a ruských umělců začala vytvářet nějaké fragmenty. My máme na výstavě několik příkladů takových rozsáhlých cyklů, které ukazují každodenní aktivitu, ale ne aktivitu, která by byla koncentrovaná na jeden dlouhodobý projekt,“ říká Urban.

Proměna válečného umění

Podle něj je pro současné válečné umění charakteristická fragmentárnost související s velkým množstvím informací, které dnes společnost vnímá a konzumuje.

Čtěte také

Nepřijetí demise Staňka je bizarní hra s občany. Pohrdání občanskou společností, říká historik umění Otto M. Urban

„Jde o jakési rozbití informací do zrcadla chaosu. Informací je dnes tolik, že ztrácíme schopnost se ve věcech orientovat, a to nejen intelektuálně, ale i mentálně a vizuálně. Přemíra vizuálních informací nemá na naše vnímání pozitivní vliv, protože se nenaučíme lépe vidět. Díváme se, ale nevidíme. V narůstajícím množství vizuální informace nekultivují a netříbí naši schopnost, ale naopak ji zjednodušují, zplošťují a degenerují,“ vysvětluje Urban.

Ve srovnání s válečnými konflikty minulosti válku na Ukrajině podle Urbana vnímáme více v přímém přenosu, a to díky novým technologiím. Přestože konflikty v posledních desetiletích už byly přenášené televizním zpravodajstvím, záběry vždy procházely editací.

„Tato válka je prezentovaná bez jakékoli cenzury. Objevuje se zde velké téma fake news, co je a není reálné,“ říká Urban.

Emoce na výstavě a okolo výstav

Vedle výstavy Bolest těch druhých DOX aktuálně vystavuje obrazy malíře Tomáše Měšťánka.

Pokud jdete na výstavu s tím, že neočekáváte nějakou silnou emoci, nemá smysl tam chodit.
Otto M. Urban

Brzy se také chystá na velkou výstavu Krištofa Kintery s názvem How can I help you?, která obsahuje 400 deníkových kreseb autora. Podle Urbana však na návštěvníky nečeká žádné odlehčenější téma.

„Pokud jdete na výstavu s tím, že neočekáváte nějakou silnou emoci, nemá smysl tam chodit. Řekl, že to bude výrazná a unikátní výstava. Už jenom ten počet, 400 prací, je neskutečně veliký a jelikož se jedná o kresby, bude to znamenat několik návštěv výstavy, protože bude pořád co objevovat,“ říká Urban.

Čtěte také

Je to organizovaná krádež! Ruští vojáci přesně vědí, jaké umění z Ukrajiny odvézt, zní v Akcentu

Zmiňuje se i o výstavě, která probíhala v DOXu v loňském roce. Kurátoři se rozhodli vystavit díla čínského umělce a aktivisty, který tvoří pod pseudonymem Badiucao. DOX byl přitom teprve druhou evropskou institucí, která si dovolila díla protirežimního umělce vystavit.

„Očekávání, že výstava bude putovat do dalších muzeí, se nakonec přes seriózní zájem řady institucí nevyplnilo. Rozmyslely si to, protože ten čínský protest se zdál být natolik významný, že do toho nechtěly jít,“ popisuje Urban.

Podle něj je dnes v Česku mnohem více možností ukazovat díla, která jsou otevřená, provokativní nebo nestandardní. Zhruba od roku 2010 se ale podle něj objevují i snahy o cenzuru některých projektů. Důvody můžou být různé, například ekonomické, náboženské nebo politické.

Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu. Moderuje Lucie Vopálenská.