Do Turecka směřuje až tisíc Afghánců denně. Příliš vítaní tam ale nejsou, upozorňuje Economist

Tři mladí Afghánci letos v létě utekli z domoviny a přes Írán se dostali do Turecka. Cesta jim trvala tři dny. Pašeráci je navigovali jen na dálku a posílali jim fotografie a videozáběry trasy přes mobilní telefon. Jeden muž při své pouti omdlel vyčerpáním. Druhého chytila turecká pohraniční stráž, podařilo se mu však uprchnout. Třetího pohraničníci zbili a zlomili mu několik kostí. Dnes jsou všichni v Turecku. Hledají si práci, nebo se snaží dostat do Evropy, píše Economist.

V Turecku teď žije až 600 tisíc Afghánců. Většina z nich přišla v posledních deseti letech kvůli chudobě a násilí ve své zemi. Se stahováním Američanů z Afghánistánu se dnes ale do Turecka snaží dostat mnoho dalších. Podle Economistu se pokouší překročit hranice z Íránu asi jeden tisíc Afghánců každý den.

Čtěte také

Na rozdíl od více než tří a půl milionu uprchlíků ze Sýrie se ale Afghánci v Turecku netěší prakticky žádné ochraně před deportací a mají také jen omezený přístup ke státním službám. Většina z nich se ani nepřihlásí na tureckých úřadech, protože když to udělají, nesmějí už zažádat o azyl v jiné zemi. 

Gharibulláh, jeden ze tří afghánských běženců, o nichž se britský týdeník zmiňuje, byl ve své vlasti učitelem, nedávno ho ale chytili bojovníci Tálibánu. Druhý muž jménem Hammád, který doma opravoval počítače, dnes v Turecku pracuje šest dní v týdnu dvanáct hodin denně v továrně v Istanbulu za 290 dolarů měsíčně, což je méně než minimální plat.

A třetí, Habíb, jenž utekl ze své vesnice poté, co Tálibán zabil čtyři jeho kamarády, pracoval dva týdny ve slévárně v tureckém Kayseri. Odešel ale poté, co mu prý zaměstnavatel odmítl zaplatit.

Turecko nechce být uprchlickým táborem

Proti uprchlíkům dnes aktivně vystupuje i turecká opozice. Syřané a Afghánci už tvoří asi pět procent obyvatel Turecka a jeden přední místní politik je označil za „hlavní problém přežití země“. Starosta severního města Bolu zase prohlásil, že bude uprchlíkům účtovat desetkrát vyšší cenu za vodu než Turkům.

Čtěte také

V zemi také sílí frustrace z postoje evropských vlád. „Turecko nebude hlídačem evropských hranic ani uprchlickým táborem,“ reagovalo nedávno turecké ministerstvo zahraničí na výrok rakouského kancléře Sebastiana Kurze, že Turecko je pro Afghánce „vhodnější“ než Kurzova alpská domovina.

Vlna afghánských uprchlíků každopádně může dál sílit. V roce 2015 dorazilo na přeplněných gumových člunech z Turecka a řeckých ostrovů do Evropy více než 850 tisíc lidí, většinou Syřanů. Jejich počet prudce klesl poté, co Turecko slíbilo, že migranty udrží na své straně Egejského moře výměnou za šest miliard eur od Evropské unie. Tyto peníze však nebyly určeny pro Afghánce.

Přišli jsme do Turecka proto, abychom si rozmysleli, kam se vydáme dál.“
Hammád, uprchlík

Množství běženců se ještě víc snížilo letos, kdy je začalo vracet Řecko s tím, že jim nedovolí zažádat o azyl. Dnes ale Afghánci, kteří připlouvají k řeckým břehům, tvoří převážnou většinu uprchlíků.

V Turecku přitom svou budoucnost nevidí. „Přišli jsme sem proto, abychom si rozmysleli, kam se vydáme dál,“ přináší Hammádova slova článek magazínu Economist.

Poslechněte si i další témata Světa ve 20 minutách, které pro vás vybrala Gita Zbavitelová.

Uslyšíte, že Írán má nového prezidenta: Ebrahím Raísí bude držet konzervativní linii ajatolláha Chameneího. Moldavsko se potýká se zřejmě nejhorší demografickou krizí v Evropě. Ani šest měsíců po vojenském puči nepanuje v Barmě stabilita. A polská studie se pokusila odpovědět na otázku, proč lidé odmítají očkování proti covidu-19.

Spustit audio

Související