„Moje práce je můj život.“ Nadšený zoolog píše články, přednáší pro děti a stará se o ptačí populace

Zoologa Karla Pecla jsem zastihla Záchranné stanici živočichů Makov na Písecku. Se šéfem této stanice Liborem Šejnou právě nakládají mořského orla, který se dostane zpět do přírody.

„Mladá samice má největší rozpětí křídel. Až dva a půl metru,“ popisuje Pecla. „Je to jak když chytáte prase. Musíte zavřít dveře, jinak je prase venku a vy jste v chlívku,“ srovnává a směje se.

Čtěte také

Se studenty vyráží do terénu, provádí výzkumy a k relaxaci si vezme kosu. „Nemusím chodit do fitka,“ směje se 73letý profesor

Do této stanice jezdí Karel Pecl poměrně často. „V penzi mám dost času na to, abych mohl provádět exkurze pro školy, dokonce i školky a i pro letní tábory. Ukazuji na nich dětem odchyt a kroužkování ptáků,“ říká spokojeně.

„Myslím, že poučit děti je nejdůležitější. Mám zkušenost, že ony pak předají něco svým rodičům, kteří na to už nemají čas. Zvlášť v této technické době mě překvapuje, že děti nemají zkušenosti z přírody,“ podotýká.

„Říkám zajímavosti o ptácích, vysvětluji, proč je třeba je chránit, čím jsou pro člověka důležití, proč se kroužkují, co z toho získáváme,“ vyjmenovává zoolog.

Nezkrotné puzení

Karel Pecl šíří tu osvětu o ochraně přírody v různých časopisech, ale také v Českém rozhlase. „Nemůžu žít bez toho, abych psal. Něco země tryská, je to puzení, které nemůžu zastavit. Mně se v hlavě něco rodí, ráno před svítáním kvůli tomu nemůžu usnout a vymyslím článek,“ vysvětluje.

Čtěte také

„Čisté srdce herecké profese.“ 90letý herec se těší na další sezonu v mladoboleslavském divadle

Tyto texty ale rozhodně v šuplíku nekončí. „Ve čtrnáctideníku Písecký svět píši odborné články nejen o ptácích a o jejich ochraně, ale i o přírodě a o zvířatech. A některé mé příběhy celé léto vysílá Český rozhlas Dvojka, kde je namluvil Miloň Čepelka,“ připomíná.

A dá se mezi práci a život napsat rovnítko? „Moje práce je můj život. Je mi jedno, kolik je hodin, vždy mám natažené sítě a kroužkuju místní ptáky, což je obrovská vzácnost. To znamená – vrabec domácí, vrabec polní, občas sýkorka. Úplně mě to naplňuje, protože sleduji místní populaci těchto ptáků,“ říká nadšeně.

Karel Pecl se velmi často právě tady v záchranné stanici pro hendikepované živočichy Makov na Písecku setkává s ošetřovatelkou Jiřinou Račanovou. „Pana Pecla znám pár let a všichni jsou nadšení z jeho přednášek. Žije prací a je ochoten tomu hodně obětovat. Bude pracovat ještě hodně dlouho,“ míní ošetřovatelka.

„Dělám jenom to, co mě baví a můžu si to dovolit,“ uzavírá osmasedmdesátiletý Karel Pecl.