Dva domovy dítě po rozchodu rodičů zvládne, dvě školy už přináší velkou zátěž, říká rodinná advokátka

„Bohužel tyto případy se v praxi objevují a dopad na děti je tragický. Můj rekordní spis má čtyři tisíce stránek, a to je té holčičce zatím jen devět let. Pokud rodiče začnou skutečně bojovat, pak nutí soud, aby si počínal jako král Šalamoun, kterému přinesly dvě matky jedno dítě. Každá tvrdila, že je její, a jedna z nich souhlasila, aby to dítě rozsekl,“ připomíná advokátka.

Jana Tomešová|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

„Pokud chcete mít každý půlku dítěte, pak žádáte vlastního potomka, aby svůj život rozpůlil,“ varuje. Typickým příkladem jsou podle ní dvě školy. „Jestliže rodiče chtějí, aby dítě chodilo do dvou různých škol, je to od nich velmi sobecké a pro dítě obrovská zátěž,“ myslí si.

Vedle otázky školy vyvstává při každém rozchodu i otázka dvou bydlišť. „Jakmile se rodiče rozcházejí, vzniká nutnost řešit to, že dítě bude mít dva domovy. To je věc, kterou někteří rodiče těžko snášejí, říkají, že dítě má mít jeden domov. Já si ale myslím, a řada odborníků to potvrzuje, že dítě zvládne dva domovy. Když rodiče fungují a podporují ho, je to pouze daň za to, že má oba rodiče a chce a může s nimi být,“ podotýká Jana Tomešová.

Zdůrazňuje, že rodiče musí nové uspořádání potomkovi co nejvíce usnadnit. „Dva domovy jsou pro dítě jistým způsobem nepříjemné, ale to, že může mít tátu i mámu po jejich rozchodu, je podle mého názoru důležitější. Pokud rodiče respektují tuto základní premisu, tak se dá řada věcí zvládnout,“ říká.

Společná péče dává volnost

Jedním z možných a dosud málo známých a využívaných institutů úpravy poměrů k dítěti je takzvaná společná péče. Rodina v něm může fungovat bez jakéhokoli řízení státem. „Pokud máte klasický rozsudek, jsou v něm výroky o určené péči, výživném a styku. Když ale máte péči společnou, tak soud řekne pouze to, že dítě se svěřuje do společné péče obou rodičů,“ popisuje Jana Tomešová.

Co to v praxi znamená? Rodičům podle advokátky nikdo neurčuje, co mají dělat, je jen na nich, zda si chtějí pravidla sepsat třeba mimosoudní dohodou. „Já doporučuji některé věci jasně stanovit, ale jinak nemají žádné limity,“ dodává.

Společná péče je vhodná například pro rodiče, kteří potřebují být flexibilní kvůli směnám. „Volí ji také lidé, kteří nemají problém platit svým dětem výdaje, ale nechtějí u soudu příliš rozebírat své příjmy. Společná péče jim dává možnost zachovat vysokou životní úroveň, aniž by se to přetřásalo u soudu,“ líčí Jana Tomešová.

Čtěte také

Nestrašte, ale včas stanovte pravidla, radí rodičům prvňáčků dětská psycholožka

Další výhodou společné péče je časová variabilita. „Mohou se domluvit na jakémkoli uspořádání času podle toho, jak jim to vyhovuje. Mohou se dokonce shodnout, že zatím nevědí, do čeho jdou, že nejprve zkusí nějaký model a pak se rozhodnou. Nebo si na konci každého měsíce vymění informace o svých směnách a podle toho stanoví harmonogram péče na další měsíc,“ vypráví advokátka.

To, jak rodiče tuto fázi rozvodu zvládnou, podle jejích slov nasměruje další osud dítěte. „Rozchod vlastně ukončí ten konflikt. To je to, co psychologové označují za klíčový benefit. Dítěti se tím okamžikem uleví a může profitovat z toho, že je najednou klid,“ komentuje moment rozumného ukončení partnerství.

„Rodiče mohou dítěti situaci usnadnit i tak, že dají najevo: My jsme se dokázali dohodnout, i když máme jiné názory. Dokáží o sobě mluvit hezky, umožní kontakt s druhým rodičem i v době své péče. Vystaví doma fotku toho druhého, umožní telefonát a podobně. To jsou drobnosti, které dítěti potvrdí pravdu, že má dva rodiče a že je může mít oba rádo i po skončení jejich vztahu,“ uzavírá.

Celý rozhovor s advokátkou Janou Tomešovou o uspořádání poměrů k dětem po rozchodu rodičů si poslechněte online.