Egypt opravdu zblízka? Nejlépe z paluby dahabíje ve velmi pomalém rytmu

Po Nilu v Egyptě je možné se plavit na několikapatrových hotelových lodích s bazény, bary i restauracemi. Mezi Luxorem a Asuánem jich pendlují desítky. Kdo se chce ale dostat blíž vodě, přírodě, i místním lidem, může si k plavbě zvolit takzvanou dahabíji. Typické nilské plachetnice vozily turisty už v devatenáctém století. S pár lidmi na palubě a skoro osobním servisem jsou dnes exkluzivním dopravním prostředkem.

Šplouchání vody, křik ptáků a bučení buvolů je nejspíš všechno, co člověk uslyší, když dahabíja zakotví v podvečer u některého z nilských ostrůvků. Posádka pak vynosí z lodi stolky a připraví na břehu v trávě večeři.

Na lodi se nespěchá

„Tady na dahabíji se nespěchá. Loď veze jen pár cestujících. Kotvíme na opuštěných místech, na ostrůvcích, chodíme se podívat do vesnic, kde potkáváme jen místní lidi,“ přibližuje Abdalláh, který je na téhle dahabíji stálým průvodcem. Je to Núbijec z Asuánu a má egyptologické vzdělání.

Čtěte také

Hosté můžou na lodi rybařit nebo si v Nilu i zaplavat. Tady na jihu Egypta je jeho voda ještě čistá. Takhle z blízka ji prý lidé na velkých plujících hotelech Egypt nikdy nepoznají.

„Velké lodě plují přes noc, takže lidé o všechny tyhle krásné venkovské scenérie přicházejí. A na rozdíl od dahabíje můžou kotvit jen v přístavištích ve městech,“ dodává Abdalláh.

Zpět do časů královny Viktorie

Ve čtyřech pokojích a dvou apartmánech se ubytuje maximálně dvanáct cestujících. Zhruba stejně lidí tvoří posádku.

Nocleh na dahabíje musí být zážitek sám o sobě

Kapitán Abéd ukazuje kajuty. Z úzké chodbičky se jde do jednotlivých pokojů, dveře, kliky, i svítidla jsou vpravdě viktoriánská. Stejně tak dobové jsou kajuty s drobně květovanými tapetami, koupelnami, a za žaluziovými dřevěnými okenicemi šplouchá Nil. Tady se musí nádherně spát.

„Tři dny trvá plavba z Asuánu do Esny, čtyři dny pak zpět proti proudu,“ říká mi kapitán Abéd a vysvětluje, že po proudu se nechají často popotáhnout remorkérem, zatímco proti proudu Nilu jezdí paradoxně čistě pod plachtami.

Vítr je tu totiž skoro vždycky severák, i tak ale bývá pořádně teplý. Dahabíja má dva stěžně – na přídi a na zádi – a k napínání plachet je třeba čtyř siláků.

Čajový dýchánek

Pod stanovou střechou se na palubě ukrývají dobová křesílka, stolky a pohovky. Kapitán Abéd nabízí čaj. Sedí tu s námi také Alisson, turistka z Londýna, která si prý plavbu na dahabíji náramně užívá.

Dahabíja má dva stěžně, na přídi a na zádi

„Tak třeba včera jsme vstali a tady na palubě jsme si dali pohodovou, dlouhou snídani,“ rozplývá se. „Potom jsme zakotvili u jednoho chrámu a u hrobek mezi Kom Ombem a Edfú. Vrátili jsme se na loď, poseděli u čaje.“

Čaje tady vaří tolik, kolik je člověk schopný vypít, což Alisson coby Angličance naprosto vyhovuje.

Čtěte také

Na třídenní plavbu se vypravil také Egypťan Karím. „Na dahabíji máte k přírodě opravdu blízko. Když žijete v bláznivé Káhiře jako já, přejete si občas uniknout do klidného a tichého prostředí. A tohle je ta nejlepší možnost,“ tvrdí.

Ponorka prý mezi cestujícími rozhodně nenastala. Všichni si vzájemně sedli a probrali spolu celý svět.

Spustit audio

Související