Eva Hrnčířová: Média jako odraz nezdravé evropské demokracie

Hlídací psi demokracie měli, mají, a věřme, že budou mít v Evropě vždycky možnost pracovat svobodně a objektivně. Evropská unie se pyšní nejlepšími podmínkami na světě pro práci novinářů. Přesto ale Brusel slibuje mnohem rozsáhlejší a propracovanější pravidla. „Informace jsou veřejné dobro,“ řekla šéfka komise Ursula von der Leyenová ve své řeči o stavu Unie.

Čtěte také

Adam Černý: Zemřel Peter de Vries, novinář, který stál na straně obětí zločinu

Žurnalisti měli a mají svým způsobem výsadní postavení, i když není pochyb o tom, že ho někteří umí zneužívat. V poslední době se ale tlak na ně prudce zhoršuje. Nemluvme o válečných novinářích, jdou dobrovolně do míst, kde nikdy není možné stoprocentně zaručit jejich ochranu, a utržené šrámy ve válečných konfliktech patří k riziku povolání.

Hodnota demokracie

Jestliže se ale o nutnosti posílit ochranu novinářů kvůli vraždám, fyzickému násilí a jiným nebezpečím mluví v Bulharsku, Polsku, Maďarsku, Slovinsku, Řecku, ale i Nizozemsku nebo vlastně všude v Unii, ukazuje to, že společnost přestala ve svobodných a nezávislých informacích vidět hodnotu demokracie.

Čtěte také

Slovenská investigativní reportérka: Bílá místa v případu Kuciak nemám, až teď s rozhodnutím soudu

Práce reportérů se vždycky pohybuje na hranici nějakých profesionálních pravidel a morálního kodexu každého z nich. Stejně jako chirurg se musí rozhodnout, zdali do pacientova těla řízne jedním, nebo druhý směrem, i novinář často postupuje dál, aniž by tušil, jestli mu další krok přinese potvrzení zjištěných informací. Musí ale jednat, pokud chce najít nějaký prohnilý vřed demokracie a právního státu. Proto potřebují novináři při svojí investigativní práci dostatečnou oporu. Potřebují být bráni jako ti, kdo odhalují nekalosti jménem svých čtenářů, diváků a posluchačů.

Média ale procházejí revolucí. Sociální sítě jsou jedním z hlavních faktorů změny. Profese novináře se najednou definuje mnohem hůř něž kdykoli dřív. Není jasné, kdo vlastně je a kdo není novinář. A tím se ztrácí i respekt před touto profesí. Zdaleka nejsou na vině jen sociální sítě. Chování populistických politiků vůči novinářům má všude v Evropě na tom svůj podíl. Jestliže sami politici opovrhují něčím, jako je hodnota nezávislé, svobodné a objektivní informace, a berou média jako něco podřadného, sami tím popírají demokratické principy. Kéž by to voliči pochopili.

Legislativa jen pro některé

Napadání a vyhrožování novinářům na sociálních sítích je zcela běžné v Česku i kdekoli jinde. V naprosté většině případů jsou terčem trapných a ponižujících komentářů ženy. Během pandemie a protestů po Evropě ale stouplo i fyzické napadání novinářů. A dokonce i v zemi, jako je Nizozemsko, proslulé svou tolerancí a respektem, jsou někteří reportéři pod policejní ochranou. Právě tam došlo letos v létě k poslední vraždě novináře, za poslední roky pak taky na Maltě, v Řecku nebo na Slovensku. Jsou to krajní případy, ale s obrazem vyhrožování, ponižování a zastrašování všude jinde ukazují, nakolik se atmosféra demokracie mění.

Přitom právě pandemie koronaviru jako krizová situace v celé EU ukázala, jak moc jsou nezávislé informace potřebné. Některé státy už přijímají nová pravidla na ochranu médií. Eurokomisařka Věra Jourová slibuje příští rok legislativu ke svobodě a ochraně médií. Její potíž bude ale v její nezávaznosti, a tak bude užitečná jen pro toho, kdo ji bude chtít respektovat. Nedá se to asi moc očekávat v zemích, kde jsou novináři nazýváni žumpou a póvlem a kde sami politici vlastní média.

Autorka je publicistka