Eva Kadlčáková: Dopisy Ježíškovi

Energetický náboj mé nálady se okamžitě přelil ze spíše negativního ve výrazně pozitivní. Myslím, že jsem dokonce s očima doširoka rozevřenýma prohlásila směrem ke kolemjdoucím něco jako: „Jééé!“

A hned se mi začaly vybavovat vzpomínky na památečné dopisy Ježíškovi od mých dětí. Ty nejpamátečnější jsem pro účely tohoto fejetonu našla:

„Mylí ježíšku hrozně tě prosím ysi my prineseš: doplejstejšnu jednu hru detektiva clanka. celího prosím hrozně siho přeju zláskou Jáša.“ To nevymyslíš!

Na tomto textu – při jehož čtení pokaždé naprosto zjihnu a zahořím pro své teď už dospívající dítě novou nehynoucí láskou – si ověřuju, jak platné je pravidlo, že čím slabší potomek jest, tím víc ho matka chrání. Jako nestranný čtenář bych si nejspíš pomyslela, no, mají doma dyslektika, asi by ho měli chytit za uši a narvat mu ten pravopis do hlavy. Jako ta, která lexikálně oslabené dítě povila, si pomyslím, ubožáček malej, kočinka moje sladká...

A to jste ještě neviděli tu dysgrafii!

No, pojďme k dalšímu památečnímu dopisu. Ten sepsal můj starší syn v době, kdy mu mohly být tak tři roky:

„Milý Ježíšku! Já, Šimůnek, bych si od Tebe přál: IGRÁČKOVÝHO KOVBOJE. Už nic jiného nepotřebuju, to ostatní dej jiným dětem!“

Miláček, dopis mi nadiktoval a souvislou řadou klikyháků se pod něj podepsal.

Ale aby nevznikl falešný dojem, že mám nesmírně skromné děti, které si přejí pouze jednotlivé a cenově přijatelné dárky, zde je důkaz, že je to časem přešlo:

„Milý Ježíšku! K těmto Vánocům (2001) bych si přál následující věci:

• Hru pro PS2 WWF Smackdown – Just Bring It, pokud by ta nebyla k dostání (wrestlingových fanoušků je mnoho), tak jenom jednu z her pro PS1 – WWF Smackdown 1 nebo WWF Smackdown 2. A pokud by se ani ty nedaly sehnat, tak jakoukoli jinou wrestlingovou hru (např. WCW)
• Dále hru pro PS2 „Gran Turismo 3“
• Hru pro PS2 „The Simpsons Road Rale“
• Hru pro PS1 „The Simpsons Wrestling“
• Takže hry máme odbité a jdem na další: pár doplňků k vláčkům
• Knížku o divech světa
• Konečně blok (nejlíp pěkně tlustý), který mi nikdo nechce koupit

A na závěr nějakou maličkost s Harry Potterem. Ahoj, Šimon.“ To mu bylo jedenáct, parchantovi malýmu. Mýmu. Milýmu.

Loni se zdálo, že překlenul oblouk dětství a znovu se umoudřil, když se Ježíškovi telefonicky ozval, že by potřeboval jen jeden dárek, zato nutně, a to: příšerně drahej značkovej notebook.

No a jeho mladší (dnes již méně dyslektický) bratr toho letos využil k vlastní formě vydírání:
 „Milý Ježíšku na tyto Vánoce se ti velmi omlouvám ale dárek bude trochu dražší, ale jsou to jen tyto Vánoce a ty příští už takové nebudou... SLIBUJI: NINTENDO SWITCH“

Jan Flaška: Stručný návod k rozjímání

• Upravit
• Smazat

Slýcháme to pořád dokola – advent by měl být časem zastavení a rozjímání. O to zastavení mi tentokrát nejde, sám sebe přistihnu i několikrát denně, že místo práce jen tak stojím a nedělám vůbec nic.

Provolání chlapec doplnil o výslovnost dárku v hranaté závorce, kdybych se mu náhodou chystala udělat v krámě ostudu, a také obrázkem požadovaného výrobku. Na co ovšem zapomněl, je jeho jméno. Mohla bych se tedy tvářit, že nevím od koho a pro koho ta obálka za žaluziemi jeho pokoje je. Ale... „jsou to jen tyto Vánoce a příští už takové nebudou“, jak sám napsal.

Protože pravda: děti vyrostou, odejdou a my možná zůstaneme sami. Po nekřesťansky drahých přáních a pospolitých křesťanských svátcích zbydou třeba jenom ty dopisy Ježíškovi. Tak nač jim kazit radost. A taky: jen co začnou sami vydělávat, to napíšu Ježíškovi já!!!