Eva Turnová: Musíme si odpouštět
Už dávno jsem odpustila kamarádce ze základky Zuzce Tichý, že měla svítivou gumu, kdežto já jen kohinorku s vybledlým slonem. Odpustila jsem i svému prvnímu klukovi Kamilovi, že si přivlastnil text mé písničky „kudlu v břiše mám, už ji nevyndám“, našemu vlčákovi, že mě táhnul několik desítek metrů na vodítku po břiše, a svojí babičce, že na Vánoce nikdy nevyndala z rybí polívky hlavu. Rybí.
Čtěte také
Mnohem hůř se samozřejmě odpouští partnerovi, co se mnou při rozchodu nešetrně smýkl, a ještě při dělení věcí sbalil Krvavý román od Váchala, který rozhodně nebyl jeho.
Zkoušela jsem různé odpouštěcí rituály, od havajské techniky Ho’oponopono až po babské praktiky, jako třeba najít předmět, který s partnerem souvisí, nejlépe hrst vlasů, svařit ho v mlíce, zapálit svíčku a virtuálně to s partnerem projít. Jenže vlasy nikdy po nikom nezbyly a ponožka se v mlíce nesvařila.
Totálně nezatíženě
Nicméně odpuštění je prý taková pomyslná guma (může být i kohinorka), kterou se dá vymazat bolestná minulost, abychom se dostali do takzvaného nulového stavu a mohli o to víc prožívat přítomnost. Tak jsem si řekla, že prostě normálně obvolám všechny provinilce a svůj pocit křivdy tak smáznu.
Čtěte také
Emil, který mi na maturitním večírku z hecu rozsedl novou španělku, byl moc rád, že jsem se umoudřila a obratem mě poprosil o volňáska na můj koncert. Dáša, která mi deset let dluží 20 tisíc, si půjčila ještě dva a obě jsme si oddychly.
Celé se to zatím daří, zbývá už jen:
Pro Katku, která naše přátelství vždycky jen hrála, sehnat dva lístky do Dejvickýho divadla. Pro Dana, který mě na procházce povalil, svázal a hrozně u toho funěl, jednu nezávaznou schůzku v Café V lese. Martina, která mi kdysi vyluxovala konto, mi přijde předvést vodní vysavač Rainbow v pohodlí mého domova. Pro Věru, která nikdy nepracovala, můžu jít ručit k úvěru…
A to všechno navíc prožívat totálně nezatíženě!
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
