Expedice: Vzhůru do archivu aneb Jak vypátrat svoje předky
Kdo byli moji předkové? Odkud pocházeli? Čím se živili? Byli bohatí, urození, nebo chudí? Komu dříve patřil náš dům? A kdo ho postavil? Odpovědi se ukrývají v dokumentech, které opatrují archivy. V České republice jich funguje celá řada. V první řadě jsou to archivy státní, z nichž ty nejzásadnější k historii naší země uchovává národní archiv. Své archivy má také kancelář prezidenta republiky, Poslanecká sněmovna, bezpečnostní složky nebo Ministerstvo vnitra.
S Expedicí jsme se zaměřili na běžné fungování archivů. Od ředitele městského archivu v Ústí nad Labem Petrem Karlíčkem jsme se dověděli, že úřady veřejné správy a instituce zřizované státem mají povinnost písemnosti, které už nepotřebují pro svůj provoz, předávat státním archivům.
Vedle toho jsou v archivech například také dokumenty podniků a firem, anebo pozůstalosti významných či zajímavých osobností. V současnosti už archivy neopatrují jenom papírové dokumenty, ale i ty v digitální podobě. Fungují i různé specializované archivy, mezi které patří také archiv Českého rozhlasu.
Lidé nejčastěji pátrají v matrikách
Archivy neslouží jenom státu nebo odborným badatelům, ale také široké veřejnosti. Tím, co občané v archivech poptávají nejčastěji, jsou matriky, ve kterých se snaží vypátrat své předky. Jak při takovém pátrání postupovat, prozradil historik a archivář Tomáš Velička.
Dnes už je prohlížení matrik jednodušší než dříve. Jsou totiž digitalizované a přístupné na internetu. Hledat jména předků stránku po stránce se v nich musí stejně jako dříve. Rozdíl je v tom, že není třeba chodit do archivu. I archivářům se tahle praxe líbí, protože nedochází k opotřebování leckdy cenných archivních dokumentů.
Je ovšem potřeba počítat s tím, že matriky jsou veřejnosti přístupné až po stu letech. Počítá se s tím, že většina lidí v nich zapsaných, už patrně není mezi námi, a proto se uveřejněním jejich osobních údajů, které mohou být leckdy i citlivé, neporušují jejich práva.
Nejzazší limit je polovina 17. století
Pokud naši předkové nebyli šlechtici, kteří si svůj rodokmen zapisovali odedávna, nemůžeme čekat, že se v pátrání po předcích dostaneme až někam do středověku. Nejzazší limit je druhá polovina 17. století. To byla totiž doba, odkdy začaly být zápisy do matrik povinné.
Matriční knihy, ve kterých můžeme najít své předky a jejich základní životní data, jsou matriky narozených, sezdaných a zemřelých. Existují také například matriky univerzitní, vojenské a další, ty se dají použít jen v některých případech a spíše pro pokročilejší vyhledávání informací.
Co musíme při takovém pročítání starých matrik umět a znát, jaké jsou limity takového pátrání a co všechno vlastně v matrikách můžeme najít?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
