Filip Nerad: Brexit vrací úder a návrat pojistky

A to předložením návrhu zákona o britském vnitřním trhu, který jeho předchůdci od Johna Majora až po Theresu Mayovou svorně kritizují.

Čtěte také

Jan Jůn: Britský premiér nyní čelí vzpouře ve vlastní straně

Pětice Johnsonových předchůdců ale není sama. S návrhem nesouhlasí také další představitelé vládních konzervativců, o opozici nemluvě. A doslova jako výbuch šrapnelu účinkoval na Evropskou unii. Britská vláda se jím totiž jednostranně chystá anulovat některé závazky vyplývající z výstupové dohody s Unií. A to ve chvíli, kdy se s ní snaží dojednat smlouvu o obchodních vztazích.

Ve sporném zákoně jde zjednodušeně o to, že britské úřady mají získat výlučné pravomoci v otázkách cel a státní podpory v Severním Irsku. Brexitová smlouva, platící od letošního února, přitom počítá s tím, že se na nich mají Londýn s Bruselem vždy dohodnout v rámci společného výboru. Severní Irsko totiž dál zůstane de facto v celním prostoru Evropské unie, aby se na Irském ostrově nemusela obnovit fyzická hranice s kontrolami a neohrozil se tak mírový proces v Ulsteru.

Obchodní smlouva mezi Británií a USA

Toto řešení si paradoxně vynutila Johnsonova vláda, která odmítla původní dohodu dojednanou předchozím kabinetem Theresy Mayové. Ta obsahovala kontroverzní irskou pojistku jako záruku neobnovení viditelné hranice v případě krachu jednání o budoucí obchodní smlouvě.

Čtěte také

Ondřej Houska: Jak by se EU a Británie mohly domluvit ohledně brexitu

Místo ní dala přednost řešení v podobě narýsování pomyslné celní čáry v Irském moři. Tuto, podle Johnsonova tehdejšího vyjádření skvělou dohodu jeho vláda podepsala a přesvědčivě ji schválil britský parlament.

Jenže teď Downing Street tvrdí, že byla stvrzena ve spěchu a nebyly známy všechny její důsledky, což už deník Financial Times ale vyvrátil. Britský kabinet k hrůze řady ostrovních politiků připouští, že sporná pasáž zákona poruší mezinárodní právo, ale prý jenom omezeným způsobem. Jakoby něco takového ještě bylo z právního hlediska přípustné.

Premiér Johnson označuje navržené úpravy – opět lehce paradoxně – jako pojistku pro případ, že jednání o obchodní smlouvě s Unií skončí bez dohody. A také že by „sedmadvacítka“ mohla blokovat vývoz potravin mezi Severním Irskem a zbytkem Británie. Taková blokáda by podle něj byla nepřijatelným porušením Velkopáteční mírové dohody v Severním Irsku. Její ohrožení Unie naopak vidí v posledních krocích Londýna.

Čtěte také

Ondřej Houska: Johnson se s EU buď dohodnout vůbec nechce, nebo strašně riskuje

Výsledkem této roztržky je vážné podkopání důvěry mezi Unií a Británií v době, kdy by ji obě strany spíš potřebovaly posílit, aby dotáhly zaseklá jednání o pobrexitové smlouvě k nějakému výsledku. Místo toho si teď vyměňují ultimáta a Unie snad nebyla nikdy během složitých rozhovorů s Británií z jejího přístupu tak „vytočená“ jako teď.

Johnsonova vláda se ale spornou normu nejen že nechystá stáhnout, jak požaduje Brusel, nýbrž připravuje další opatření, které má ještě víc omezit pravomoci společného výboru v Severním Irsku. Nové vyhrocení pobrexitové bitvy je tak téměř jisté.

Vše by vyřešilo, pokud by se obě strany dohodly na smlouvě o volném obchodu. S jejím dojednáváním také kroky britské vlády zřejmě souvisí. Vzhledem k vydávání návrhu zákona za pojistku pro případ nedohody s Unií a ke stanovení konečné lhůty na tuto dohodu se měly podle všeho stát nástrojem tlaku na unijní vyjednavače. Pokud tomu tak opravdu bylo, tak tento záměr moc nevyšel a možnou dohodu ještě více zkomplikoval.

Filip Nerad|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

A nejen tu s EU. Hrozba porušení mezinárodního práva ze strany Londýna už vedla šéfku americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiovou k varování, že v takovém případě Kongresem nikdy neprojde žádná obchodní smlouva mezi Británií a USA. O ni přitom Johnsonova vláda velmi usiluje. Tah proti Unii by se jí tak mohl vrátit jako hodně nepříjemný úder zpoza Atlantiku.

Autor je analytik Českého rozhlasu