Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Příběh dobráka, který naivně věří, že může zachránit svět

Důvodů, proč Dostojevského dílo láká další generace tvůrců ke stále novým adaptacím, je jistě mnoho: neobyčejně plasticky vymodelované postavy vybavené nejednoznačnou psychologií, hraniční situace, v nichž jsou nuceny se rozhodovat, schopnost autora vyvolat ve čtenáři a divákovi pocit, že na jednání postav závisí víc než jen vyústění příběhu, že skrze ně sleduje věčný zápas lidstva o vítězství soucitu nad nenávistí, osvíceností nad temnotou, dobra nad zlem.

Jeho romány jsou čisté tragédie. A protože se dnes tragédie téměř přestaly rodit, nahrazují dramatizace Dostojevského dnešní velkou tragédii.
Pavel Janoušek (Rozměry dramatu, Panorama 1989)

Román Idiot vydal Dostojevskij v roce 1869. Hlavním hrdinou je mimořádně citlivý a nezištně dobrý kníže Lev Nikolajevič Myškin, který se po dlouhém léčení v cizině vrací zpět do Ruska. Nadaný schopností vidět a probouzet v každém člověku to dobré, zasáhne osudově do životů několika svých bližních. Jeho snaha pomoci těm, které miluje, však vyústí v tragédii, jíž Myškin nedokáže zabránit. 

Komorní dramatizace Vladimíra Horáčka, připravená z vlastního překladu, vznikla v roce 1957 pro Divadlo na Vinohradech (tehdy Ústřední divadlo československé armády) jako zájezdová inscenace. Pětici románových figur doplňuje postava průvodce, který promlouvá jak z pozice vypravěče, tak i některých nepřítomných postav. Divadelní představení režíroval Jan Strejček, který také v roce 1958 nastudoval rozhlasovou verzi. Využil v ní obsazení zájezdové inscenace, v níž se alternovalo hned několik členů vinohradského souboru. Rozhlasová inscenace přináší herecké výkony Vladimíra Šmerala (kníže Myškin), Antonie Hegerlíkové (Nastasja Filipovna), Jiřiny Švorcové (Aglaja Jepančinová), Oldřicha Lukeše (Parfen Rogožin), Gustava Nezvala (Gavrila Ivolgin) a Karla Housky (průvodce).

Obnovenou premiérou inscenace připomínáme 200 let od narození autora.