Francie tlačí Evropskou unii ke strategické katastrofě, tvrdí švédský expremiér Bildt
O tom, že brexit pro Evropskou unii znamená strategickou katastrofu, pochybuje asi jen málokdo. Vypadá to ale, že jen příliš málo lidí chápe, že Evropská unie směřuje k něčemu velmi podobnému i na opačné straně kontinentu – tentokrát na Balkáně.
V komentáři pro deník Washington Post, který otiskla i řada evropských novin, to píše bývalý švédský premiér a později také dlouholetý ministr zahraničí Carl Bildt.
Autor připomíná, že Francie na říjnovém summitu Evropské unie využila právo veta a zablokovala zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií a Albánií. Stalo se tak navzdory opakovanému doporučení ze strany Evropské komise a proti vůli naprosté většiny ostatních členských států.
Čtěte také
Svým rozhodnutím tak Francie možná zničila strategické přibližování Unie a Balkánu, které trvalo celou dekádu, kritizuje Bildt. Od konce balkánských válek, které doprovázely rozpad bývalé Jugoslávie v devadesátých letech, byl region pro Evropskou unii prioritou.
Unie se snažila do této neklidné části kontinentu přinést dlouhodobou stabilitu. Ukončit válku je jedna věc, ale vybudovat skutečný mír vyžaduje dlouhodobé úsilí, přičemž zvlášť potřebná je mírová integrace.
V roce 2003 se na summitu v řecké Soluni lídři unijních států formálně zavázali k budoucímu zahájení přístupových jednání se všemi zeměmi západního Balkánu. Od té doby šlo o maják, který inspiroval a ovlivňoval politiku v celém regionu.
Díky tomu se začala reformovat tamní ekonomika i společnost. Začaly se překonávat dávné spory a země regionu se začaly připravovat na unijní budoucnost. Celý proces pochopitelně nebyl jednoduchý a v řadě oblastí jednotlivé státy postupovaly jen pomalu.
Jenže v regionu, kterým vždy zmítaly protichůdné vlny podporující i bořící integraci, nakonec vše jasně směřovalo k tomu prvnímu a pozitivnímu cíli. A to do značné míry díky perspektivě vstupu do Unie.
Celý tento dlouho budovaný projekt se ale podle Bildta ocitl v ohrožení po francouzském odmítnutí zahájit přístupová jednání se Severní Makedonií a Albánií. Nikdo přitom neměl pocit, že se oba státy ze dne na den stanou členy Evropské unie. Mělo jít o začátek mnoho let trvajícího procesu vyjednávání a reforem inspirovaných unijní perspektivou.
Francie říká Balkánu ne
Dohoda z Prespy v roce 2018 vyřešila skoro třicet let trvající spor mezi Severní Makedonií a Řeckem o název postjugoslávského státu. Zdálo se, že to je de facto základní předpoklad směrování do Unie.
Paříž teď ale říká, že všechny dosavadní plány, závazky a sliby budou muset počkat na nějaké nespecifikované vnitřní reformy samotné Unie, které mohou trvat roky, ale možná i desetiletí. To je špatné samo o sobě, myslí si švédský autor.
Čtěte také
Horší ale podle něj je, že dopady francouzského rozhodnutí mohou být mnohem větší. Francouzské veto nebylo jen vetem namířeným proti Severní Makedonii a Albánii, ale i proti celému procesu rozšiřování na západním Balkáně.
Francouzi teď v podstatě celý proces zastavili. Nikdo to neřekl přímo, ale v pohledu Carla Bildta šlo implicitně také o veto vůči Srbsku, Černé Hoře a Bosně a Hercegovině.
Srbsko mělo před sebou vidinu integrace a mohlo si vybrat mezi evropskou budoucností a kosovskou minulostí. Evropská perspektiva by přitom mohla vést k normalizaci vztahů mezi Srbskem a jeho bývalou autonomní součástí.
Pokud ale Evropa Bělehradu zabouchne své dveře, celý proces se nesmírně zkomplikuje. A také budoucnost Bosny a Hercegoviny by byla mnohem stabilnější, kdyby byla země zakotvena v evropských strukturách.
Návrat do minulosti
Podle Bildta by měli mít všichni v Unii na paměti lekce z minulosti. Když se Evropská unie naposledy pokoušela o nějakou svou dalekosáhlejší reformu přijetím Ústavy pro Evropu, potopili ji v roce 2005 v referendu francouzští voliči. Od té doby si nikdo nedovolil pustit se do podobné snahy.
Čtěte také
Čtěte také
Je také možné vážně pochybovat, jestli Paříž skutečně myslí vážně svou deklarovanou ochotu otevřít v budoucnu unijní dveře novým členům. Dnes se na to může spolehnout jen málokdo.
Francie nikdy nebyla nadšeným stoupencem rozšiřování Unie o nové členy. Obecně ale tento proces přijímala a nakonec byla s jeho výsledky spokojená. Zároveň ale Paříž dělala vše možné, aby zablokovala integraci Turecka.
A to už v době, kdy země na Bosporu prováděla demokratické reformy. Ve hře byly samozřejmě i jiné faktory, ale francouzský postoj hrál svou roli v pozdějším směřování Turecka zcela opačným směrem, upozorňuje Carl Bildt.
Zatímco v minulosti Turecko představovalo pro Evropu strategickou příležitost, dnes je pro Západ nebezpečím. A podobný vývoj teď hrozí i v případě Balkánu.
Tamní země zůstanou na Evropské unii ekonomicky závislé, nevyhnutelně ale dojde ke zpomalení potřebných reforem a integrace. Ještě více mladých lidí z Balkánu pak zřejmě bude hledat lepší budoucnost v zemích Unie. Ty, kteří zůstanou, může docela dobře začít přitahovat nacionalismus a nostalgie.
Připraveni o budoucnost se mohou snažit o návrat do minulosti. Koneckonců, jde o Balkán, kde jsme to už viděli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
