Fyzické tresty a děti. Je rozdíl, když mámě rupnou nervy, nebo když je facka na denním pořádku

Co je vztek a jak se liší od agresivity?

Vztek je jedna ze základních emocí a známé ho všichni. Agresivita je projev vzteku. Je to chování, které můžeme ovlivnit. Nemusíme vždy být agresivní, když cítíme vztek.

Vnímáte nějaký generační posun v otázce vnímání vzteku?

Rozhodně je posun. Když to vezmu letmo, myslím si, že generace našich rodičů vztek hodně potlačovala. I u svých dětí. Vidím trend chovat se ve výchově jinak. Více emoce přijímat, brát dítě celistvě. Možná dříve by naštvaná máma byla víc otevřenější v tom, že by třeba neměla výčitky za to, že dítěti dala jednu výchovnou. Možná nás babičky k tomu i trošku ponoukají, ale dnešní máma to nemá rozhodně jednodušší. Je to jiné. Má hodně na výběr, jakým způsobem bude dítě vychovávat. Často na sebe má obrovské nároky, jak dítě dobře vychovávat.

Může to vytvářet konflikty u vnoučat? Jak se vychovávalo dříve a nyní. Může být tření mezi maminkou babičkou?

Je zajímavé podívat se na mateřská fóra a diskuse na internetu. Jsou tam dvě důležitá témata ve skupinách, které se týkají výchovy. Jedno je „moje malé dítě mě plácá, co mám dělat?” a druhé téma je babička nebo tchýně. Zkrátka starší generace. Dává mému dítěti cukr a říká, že jsem na něj moc měkká a měla bych si ho srovnat, protože mi skáče po hlavě a takhle to nejde. Kam to povede? Tohle mezigenerační téma je obrovsky konfliktní.

A co fyzické tresty a násilí? Napadají mě dva scénáře. Jeden „ujede mi to” versus koncept výchovy, že fyzický trest je v pořádku, že to je norma.

Ve své praxi se setkávám spíš s tím „ujede mi to.” Žena si uvědomuje, že nechce dítě fyzicky trestat, že je to spíše chvilkové selhání nebo zkrat. Není schopna v tu chvíli se zregulovat. Moc se nesetkávám s tím, že by někdo měl fyzický trest jako výchovný přístup.

Takoví lidé asi nechodí do psychoterapie?

Spíše ne, ale zároveň si uvědomuji, že to tak spousta lidí ještě má. Bylo to dříve běžné. Dostaneš facku jako trest. S tím osobně hodně, hodně nesouzním. Mám velké pochopení pro to, že ruka někdy ujede. Ale to je jiný kontext, jinak to na dítě působí. Já jsem to nezažila. Ale domnívám se, že to bude na dítě jinak působit. Je rozdíl mezi chladnokrevný fyzickým trestem a tím, když vzejde z akutní emoce. Je rozdíl, pokud se v rodině používal trest takto chladnokrevně. Nevím, jak to jinak nazvat, zkrátka bez akutní emoce. Kdybych se pak vžila do role dítěte, tak budu mít spíše pochopení, že máma byla naštvaná. Zakřičela nebo mě plácla, prostě už nevěděla kudy kam. A pak jsme si o tom povídali a vysvětlila mi, co se v ní dělo. Taková situace je pro mě srozumitelnější než používání trestu jako nástroje, který má vést k něčemu užitečnému. Ono to totiž k ničemu užitečnému nevede. Fyzické tresty nefungují.

Poslechněte si celý záznam rozhovoru o vzteku matek a fyzických trestech.