Galeet Dardashti: Adrenalin z odpuštění hříchů

Přidává se k ní ze záhrobí, pardon, ze samplu a společně s newyorskou muzikantskou elitou nám dávají mraky důvodů domnívat se, že úžasnější album jen tak brzy neuslyšíme. Tím spíš, že není běžné, aby dnes vznikaly nové slichoty neboli poetické motlitby a prosby k Bohu za odpuštění hříchů zpívané v období mezi židovskými svátky Roš ha-šana a Jom kipur. S potřebou vyrazit s hlasem dedečka lidem dech, se prý Galeet Dardashti dostalo odvahy složit k starobylým veršům slichotů vlastní a pořádně odvážnou hudbu.

Když se nad tím ale zamyslíme, vnučka se drží kantorské linie: lkavé a emotivně vypjaté hlasy zpěváků už od 20. let minulého století překračovaly práh synagog a pro židovskou společnost představovali kantoři doslova rockové hvězdy. Nové generace zpěváků se sice držely základů synagogálního repertoáru, vedle toho ale vytvářely moderní, rytmičtější a harmonicky vytříbenější hudbu, pravda, pokud jde o jazzové groove a elektrobeaty, dalece vzdálenou albu Monajat, to ale nic nemění na neustálé kantorské potřebě nezatahovat před aktualním děním v synagogách žaluzie.

S hlasem dědečka vložila vnučka do alba nevšední rodinný příběh odehrávající se na pozadí tisícileté persko-židovské historie. Yona Dardashti se v roce 1909 narodil v teheránském židovském ghettu, kde byl pro svůj charismatický hlas a vášnivý přednes hebrejských textů jmenován kantorem. Vedle toho u největších mistrů studoval klasickou perskou hudbu a postupně se přes svůj židovský původ stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků v Íránu, díky celostátnímu vysílání přezdívaný Slavík z rádia. V synagoze perskou hudbou citlivě a revolučně vkládal do židovských bohoslužeb. Po Islámské revoluci v roce 1979 a nástupu náboženských fanatiků s těžkým srdcem emigroval do Izraele. V převážně aškenázském městě Rišon le-Cijon s manželkou za podpory různých íránských židovských organizací založil synagogu a dál zůstával „strážným andělem“ autentické tradice perské klasické hudby a poezie. V očích Izraelců ovšem umění nepřítele, takže jeho sláva brzy pohasla a po smrti v roce 1994 si na snad jediného Žida, který dosáhl takovéhoé národního uznání v Íránu, už vzpomněl málokdo.

Doktorka antropologie, universitní profesorka, kantorka a zakladatelka mezinárodně úspěšné ženské skupiny Divahn na albu nezpívá jménem dědečka, jen se od jeho jedinečné, dnes bychom řekli židovsko-perské fusion, odráží k osobnímu uchopení novodobých slichotů z pozice vlivné mluvčí Mizrachim. Adrenalin nám prudce stoupne hlavně u skladby Monajat, což je perské vyjádření pro důvěrný rozhovor s Bohem. „Na rozdíl od ostatních ji Yona namísto hebrejsky, jazykem slichotů, nazpíval v perštině a končil s ní bohoslužbu. Nikdo v rodině nepřišel na to, odkud se v ní vzaly verše ve stylu súfijského básníka Rúmího vybízející ke chvále Boha, takže si myslím, že ji složil sám. Přijde mě fantastické slyšet, jak dedeček židovský rituál inovoval vlastní perskou písní,“ řekla Galeet Dardashti.

Obří podíl na ohromujícím účinku alba mají nezpochybnitelně muzikanti, se kterými Galeet album přenesla ve formě adiovizuálního projektu na koncertní podia. Palestinský houslista, virtuóz na flétnu ney a perkuse Zafir Tawill v minulosti doprovázel Stinga nebo Elliota Sharpa. Bubeník Philip Mayer v New Yorku snad každého a Max ZT je považován za absolutního génia dulcimeru i z toho důvodu, že do své hry zanesl techniky načerpané od senegalských griotů s korou a studia santooru v Indii. Baskytarista, hráč na loutnu oud a elektroprogramátor Shanir Ezra Blumenkranz patří neodmyslitelně k nahrávkám Johna Zorna a pamatujeme si ho také ze skupiny Dálava, vedené zpěvačkou Julií Ulehla a kytaristou Aramem Bajakianem. V roli produkčního na albu bezešvě ze starých nahrávek nasamploval hlas Yony, orchestr Íránského národního rádia a pro Galeet zaranžoval nádherné sbory.