Gita Zbavitelová: Izrael a Palestinci – třicet let od dohod z Osla

26. srpen 2023

V těchto dnech uplynulo 30 let od podpisu první ze dvou dohod z norského Osla, které předaly vládu nad částí území izraelského Judska a Samařska nově zřízené palestinské samosprávě. Dohody však nepřinesly očekávaný výsledek. Izraelsko-palestinský konflikt nevyřešily, situaci ještě zhoršily a oddálily usmíření.

Začátek byl přitom slibný. Izrael v souladu s jejich podmínkami uznal Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) za oficiálního představitele Palestinců a předal nové Palestinské autonomii správu nad dojednanými oblastmi Judska a Samařska.

Čtěte také

OOP se zřekla terorismu a uznala Izrael. Palestinská samospráva měla řídit Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu, jak začala Judsku a Samařsku říkat, pět let, během nichž měly obě strany jednat o míru a vzniku nezávislé Palestiny. Tu dohody z Osla neslibovaly a zmiňovaly se o ní jen jako o předmětu dalších jednání. Izraelský premiér Jicchak Rabin dokonce v roce 1995 jasně řekl, že pokud by Palestina vznikla, byla by „méně než státem“ vklíněným mezi Izrael a jeho osady.

Mírová jednání nějakou dobu probíhala, ale v podstatě skončila v roce 2000 po schůzce v Camp Davidu, kde palestinský předák Jásir Arafat odmítl bezprecedentní izraelskou nabídku správy nad částí jeruzalémského Starého Města a Chrámové hory.

Nulové naděje

Vzápětí rozpoutal druhou intifádu, která si vyžádala více než jeden tisíc mrtvých Izraelců a přes 3000 Palestinců – ale už před ní zahynuly při teroristických útocích stovky izraelských občanů. Obětí dohod se stal i premiér Jicchak Rabin, jehož zavraždil izraelský extremista vybičovaný ostrou rétorikou pravice, která dohodu s Palestinci nechtěla.

Čtěte také

Po ukončení druhé intifády a Arafatově smrti došlo ještě k několika pokusům o mírová jednání, která však v roce 2014 nadobro ustala. Důvěru Izraelců zničil palestinský terorismus a Palestinců zase zklamání z rozšiřování izraelských osad na Západním břehu, přestože dohody z Osla jejich budování nezakazovaly.

Arafat v první dohodě z roku 1993 slíbil, že ukončí palestinský terorismus, bude proti němu aktivně bojovat a zdrží se radikálních kroků, hlásání nenávisti i politických tažení proti Izraeli. Jeho OOP však útoky naopak vystupňovala a samospráva k nim dodnes podněcuje ve školních osnovách, oslavováním teroristů a vyplácením rent vězněným vrahům Izraelců ve výši až 350 milionů dolarů ročně.

Proti terorismu nezasahuje, a pokud nějakého útočníka zadrží, obratem ho propustí. Zpochybňuje právo Izraele na sebeurčení, tvrdí, že Židé v Izraeli nikdy nežili, obviňuje je ze zločinů proti lidskosti a apartheidu, delegitimizuje Izrael a aktivně podporuje jeho mezinárodní bojkot – to vše v přímém rozporu s podmínkami dohod z Osla.

Čtěte také

Přesto se samospráva těší široké mezinárodní podpoře, zatímco Izrael je neustále kritizován, démonizován, odsuzován a bojkotován. Neexistující „Palestině“ se podařilo dosáhnout přijetí do OSN jako pozorovatelský stát, i do dalších mezinárodních organizací. Zcela v rozporu s dohodami z Osla pak bylo v roce 2015 přistoupení Palestinců k Mezinárodnímu trestnímu soudu, kde od té doby neustále žalují Izrael za údajné zločiny.

OSN, Evropská unie ani Spojené státy nikdy po Palestincích nepožadovaly plnění podmínek dohody a dost důrazně a hlasitě to nežádal ani Izrael. I on se dopustil chyb: nerozpoznal, že Arafat si nepřeje mír, ale chce se jen usadit v nitru Izraele, aby na něj mohl účinněji útočit.

Izrael na palestinské plnění podmínek nenaléhal kvůli obavám, že by mohla padnout samospráva a její nástupce by byl mnohem horší, a víceméně tak porušování dohod přehlížel. Izraelské vlády jsou dodnes přesvědčeny, že Palestince odradí od útoků zvyšování životní úrovně, přestože tento přístup dlouhodobě nefunguje a palestinský terorismus se v menších či větších vlnách neustále vrací. Palestinskou menšinu, která se ho dopouští, nemotivují existenční problémy, ale zakořeněná protiizraelská rétorika.

Čtěte také

Palestinské vedení je dodnes přesvědčeno, že se mu podaří Izrael zničit a ovládnout celé jeho území. Podle svých výroků v arabštině neměl Arafat nikdy v úmyslu dohody dodržovat. Využil je pouze k získání mezinárodní legitimity pro OOP a peněz.

Samospráva jen za posledních 20 let získala od mezinárodního společenství na 40 miliard dolarů, ale do zlepšování životní úrovně Palestinců je neinvestuje. Část finančních prostředků končí v kapsách nejvyšších politiků a jejich rodinných příslušníků.

Podle izraelsko-arabského novináře Chálida Abú Tuamího považovalo mnoho Palestinců dohody z Osla už v 90. letech jen za „finanční transakci“, která palestinským vůdcům přinese tučné zisky. Západní dárci však nekontrolovali, kam jejich peníze plynou. Korupce byla jednou z hlavních příčin deziluze Palestinců i jedním z důvodů, proč přestali v dohody věřit a ještě více se radikalizovali.

Gita Zbavitelová

Dohody z Osla přinesly zklamání především proto, že Palestinci nesplnili své podmínky. Pro Izrael tyto dohody znamenaly zásadní strategický omyl, protože si v dobré víře pozval teroristy z Tuniska na svou půdu. Naděje na mír a takzvané dvoustátní řešení se během 30 let po podpisu dohod z Osla zcela rozplynuly. Jásir Arafat místo ukončení násilností vybudoval kulturu terorismu, která se mezi Palestinci pevně uchytila, a situaci nezměnil ani Mahmúd Abbás. Naděje na vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu jsou v nejbližší budoucnosti nulové.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Spustit audio