Honosnou vilu v Chrudimi si stavebník František Wiesner užil jen pár měsíců

František Wiesner byl typem houževnatého člověka s vizí. Začínal od nuly a dokonce se traduje, že zastavil své hodinky a peřiny kvůli tomu, aby si nakoupil vybavení do své dílny. Chrudimský rodák to ale nebyl. Narodil se v roce v srpnu 1833 v jihočeské Mladé Vožici do početné rodiny panského ovčáka a vyučil se zámečníkem.

Následovala vandrovní léta. František pracoval u dráhy, mimo jiné také v Pardubicích, cestoval do Vídně. Osvojil si řemeslné dovednosti v oboru kotlářství a mosaznictví, působil také v Chrudimi a Čáslavi. V roce 1856 se F. Wiesner trvale usadil v Chrudimi. Oženil se a ve městě si otevřel zámečnickou dílnu.

Úspěšný podnikatel

Wiesnerova dílna poměrně brzy začala velmi prosperovat, a to zejména díky zakázkám na vodní čerpadla a zařízení pro lihovary či na zemědělské stroje. V roce 1869 František Wiesner koupil v Chrudimi tři domy. Vybudoval strojnickou továrnu se slévárnou a zaměstnával desítky dělníků.

„Stěžejní zakázky ale Wiesnerův podnik získal až v rozmezí druhé poloviny 60. let 19. století, kdy začal působit jako subdodavatel pražského továrníka Čeňka Daňka při zařizování téměř stovky spolkových cukrovarů, které se v Čechách tehdy zakládaly,“ vysvětluje historik umění Pavel Panoch.  

Věž, Adam a Štěstěna

Wiesner získává také objekt na podměstí, tzv. Kuchynkovský nebo  Neuperský dvůr. Jeho historie je dlouhá, nejstarší zmínka o tomto domě na Jánském předměstí pochází z roku 1599. „V roce 1797 dům ze šlechtických rukou přechází do měšťanského majetku. V roce 1871 dům kupuje od Aloise Kuchynky František Wiesner. K jeho přestavbě přistupuje v roce 1879. Vybral si pro to etablovaného architekta Františka Schmoranze mladšího, ze stavitelského klanu Schmoranzů z nedalekých Slatiňan,“ dodává Pavel Panoch.

Wiesnerova vila stojí na Masarykově náměstí v Chrudimi|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Wiesnerův dům získává další patro, postaveny byla nárožní věž a také nová plastická výzdoba domu. Dominantou je socha Adama od Edmunda Hellmera a vrchol štítu zdobila ještě plastika Štěstěny, ta dnes ovšem na vile, která je chráněnou kulturní památkou, už chybí. Na fasádě je také malba svaté Anny Samotřetí se svatým Josefem a svatým Jáchymem. V zahradě, která je nepřístupná, se nacházejí dvě iluzivní brány s plastickou výzdobou.

Novorenesanční vila německého střihu

V roce 1879 podobu zásadně přestavěného objektu reflektoval týdeník Český východ. „Charakterizuje tu vilu tak, že je postavena v novém norimberském stylu, odkazuje tedy k internacionální, ale spíše německy laděné neorenesanci. Vily v tomto stylu si stavěla většina kapitalistů druhé poloviny 19. století, měl to být znak jejich společenského statusu,“ přibližuje Pavel Panoch.

František Wiesner si ale svoji rezidenci, kterou obýval s manželkou Antonií a syny Františkem, Karlem a dcerou Antonií, příliš dlouho neužil. 19. února 1880 totiž, v nedožitých 47 letech, pravděpodobně kvůli mozkové příhodě, zemřel. Místem jeho posledního odpočinku se stala monumentální hrobka na chrudimském hřbitově.

Podobu hrobky navrhl opět František Schmoranz mladší. „Inspirací se mu staly renesanční hrobky, které můžeme nalézt ve městech severní Itálie. Kenotaf, mramorová rakev se nachází pod otevřenou kapličkou, kamenným baldachýnem.  

Detail náhrobku Františka Wiesnera, jehož autorem je architekt František Schmoranz ml.|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

František Wiesner byl uznávaný nejen jako úspěšný podnikatel, ale také jako osobnost veřejného života. V letech 1873 až 1878 byl členem městské rady, působil v mnoha českých spolcích a jako mecenáš podporoval zejména vlastenecké veřejné projekty. Část svého jmění odkázal spolku Svatobor.

Po smrti Františka Wiesnera se rodina dál starala o podnik, ze kterého se vyvinula firma Transporta Chrudim. Po druhé světové válce byly továrna i Wiesnerova vila znárodněny. V restituci dům opět získala rodina Wiesnerových, která ho vlastní dosud. Ve vile sídlí lékárna a ordinace tu mají odborní lékaři. Do roku 2017 se v objektu nacházela také restaurace Neuperský dvůr.