Hudba, kterou mám rád. Své oblíbené skladby představuje Jan Werich

Je víc než zajímavé sledovat po letech kulturu slovního projevu a rozhled, jaký měli i jako nehudebníci po různých hudebních žánrech - a překvapivě i po hudbě tzv. vážné.
Možná vás překvapí výběr Jana Wericha, jsou zde ty největší klasické "hity" jako Malá noční hudba, Měsíční sonáta, Let čmeláka, árii z Lohengrina a tak dále. "Hudbě nerozumím a mám hudbu rád. Nerozlišuji mezi vážnou a lehkou, jen dobrou a špatnou," byl Werichův klíč k výběru. Skladby možná notoricky známe, ale vtipně komentované. Navíc s nezaměnitelnou dikcí a skvostnou češtinou, která tehdy byla vlastní nejen hercům a redaktorům.

Prvním hostem Anny Hostomské, jehož v dubnu roku 1960 zpovídala na téma hudba, byl oblíbený herec s nezaměnitelným hlasem Karel Höger. Ze své sbírky gramofonových desek vybral ukázky orchestrálních skladeb, jako například Ravelovu suitu Daphnis a Chloé, Čajkovského Houslový koncert nebo Třetí fresku Bohuslava Martinů, ale také skladbu Duka Ellingtona.

O tom, jak je pro herce důležitá hudba a rytmus, bude Karel Höger z rozhlasového archivu hovořit 16. srpna, dalšími vybranými hosty budou např. Dana a Emil Zátopkovi či Zdeněk Štěpánek.