Ilegální pašování lidí z Vietnamu do Velké Británie nezastavila ani říjnová tragédie
Když v anglickém Essexu loni v říjnu nalezli v přívěsu kamionu 39 těl udušených a zmrzlých ilegálních imigrantů z Vietnamu, zavládlo všeobecné zděšení.
Britský deník Daily Mail ale nyní v jihovýchodní Asii zjišťoval, jaký dopad měla hrůzná událost na pašování lidí. A verdikt je šokující – byznys běží dál, jako by se nic nestalo.
Politici se sice podle ostrovního listu předháněli v prohlášeních, že něco podobného se nesmí nikdy opakovat, britský reportér ale v chudých oblastech severního Vietnamu zjistil pravý opak. Touha začít nový život ve vysněné Británii je tak velká, že pašeráci i jejich klienti považují riziko za přijatelné.
Čtěte také
Čtěte také
Při rozhovorech s místními se sice lidé netajili se zármutkem nad tragickým osudem krajanů, rychle ale od tématu odbíhali a líčili, jak dobře se žije jiným, kterým štěstí přálo, a do Anglie dorazili bez úhony.
„Každý z nás tady zná někoho, kdo je na cestě do Británie, anebo se na ni chystá,“ řekla Daily Mailu prodavačka čaje v přístavu Haiphong. Její sestřenice a neteř už prý v Londýně žijí. „Neznám nikoho, kdo by nyní upustil od svých plánů a cestu zrušil,“ dodala.
Přitom právě oblast Haiphongu byla záhy po tragédii terčem policejních razií a vyšetřování. Ačkoli se na pašování podílí obrovská síť organizovaného zločinu, v případu spojeném s největší hromadnou vraždou na území Británie od teroristických útoků v roce 2005 bylo zatím postihnuto jen pár viníků.
Ve Vietnamu v první vlně zatkli deset osob, ale jen jeden člověk byl obžalován. Panují reálné obavy, že šéfové gangů mají natolik dobré vztahy s policií, že ji jednoduše uplatili, píše Daily Mail. Expert na problematiku pašování lidí v jihovýchodní Asii Matt Friedman tvrdí, že reakce pašeráků byla přesně opačná, než by se dalo očekávat.
Zvýšili ceny, zintenzivnili nábor a rodiče mladých zájemců o nebezpečnou cestu začali ujišťovat, že tentokrát bude bezpečnost stoprocentní. „Okamžitě se objevila nesmyslná tvrzení, že člověk snáze zemře zasažen bleskem než během ilegální cesty do západní Evropy,“ vypráví Friedman.
Milionová cesta
A Vietnamci vyzpovídaní Daily Mailem reagují stejně. Prý o riziku vědí, ale do kamionů nasednou tak jako tak. Potvrzuje to i Tran Ngoc Tuong z východního Londýna, jehož sedmnáctiletý synovec byl mezi oběťmi. Zúčastnil se sice smutečního obřadu v Hai Duongu asi 80 kilometrů jižně od Hanoje, tvrdí ale, že incident nic nezměnil.
Čtěte také
Jednačtyřicetiletý šéf nehtového studia přitom pomohl sehnat nešťastnému synovci na cestu 40 tisíc liber, tedy v přepočtu asi jeden milion a dvě stě tisíc korun. Rodina ale podle něj pociťuje jen zármutek, o pocitu viny či výčitkách nemůže být řeč. „Tady ve Vietnamu neměl žádnou budoucnost. Chtěl jsem pro něj lepší život v Anglii,“ dodává Tran.
Dojem, který při návštěvě domova vzbuzuje po šestnácti letech pobytu v Británii, je totiž příliš lákavý. Skvěle oblečený, finančně zajištěný, sebevědomý, vybavený perfektní angličtinou. A Tran tvrdí, že zvěsti o Vietnamcích na otrockou práci či sexuální služby jsou pravdivé maximálně z jednoho či dvou procent.
„Pravda je, že drtivá většina se v Anglii uchytí a daří se jim skvěle. Proto imigrační vlnu nic nezastaví,“ vysvětluje. Jeho synovec byl prý talentovaným fotbalistou a na dlouhou cestu s tragickým koncem se vydal v červnu 2018.
Krytí pro první část cesty mu obstarávaly lístky na fotbalový šampionát v Rusku. Jeho zpopelněné ostatky dorazily domů v listopadu symbolicky v den jeho osmnáctých narozenin, všímá si Daily Mail.
Naděje do poslední chvíle
Vietnamci z chudých zemědělských enkláv často investují na cestu mladých příbuzných celoroční příjmy. Ale nelitují – berou to jako rodinný vklad do budoucnosti.
Čtěte také
Sedmnáct měsíců trvající cesta je přitom mnohdy drastická. Mladí ji celou tráví v úkrytech po sklepích v Rusku, na Ukrajině a v České republice. Gangy si je předávají až do Belgie, odkud zbývá udělat poslední krok.
Mají hlad – jednou denně dostane dvaceti- až třicetičlenná skupina velkou mísu rýžových nudlí. Nemohou se mýt a mnozí trpí ekzémy.
Polovinu částky, v přepočtu 600 tisíc korun, rodina splatí, když běženci dorazí do Evropy, druhou půli po oznámení, že vyrazili z Belgie do Anglie. Poslední esemeskové zprávy od imigrantů byly plné naděje a očekávání.
Po tragédii se pašeráci vypařili. Tran se je pokoušel kontaktovat, ale všichni zmizeli. Na dotaz Daily Mailu, čím je pro Vietnamce atraktivní zejména Británie, dal jednoduchou odpověď: jde o absenci občanských průkazů či jiných dokladů totožnosti.
„V Evropě je to daleko složitější. V Británii vám nehrozí, že vás zkontroluje policie a bude se ptát, kdo jste a odkud. V takovém Nizozemsku bez papírů ihned putujete do uprchlického tábora,“ vysvětluje Vietnamec.
Varování nikdo neslyší
Reportér Daily Mailu Simon Parry se dostal dokonce k rodině další z obětí, rodičům 15letého Dinh Dinh Binha. Bydlí asi 70 kilometrů východně od Haiphongu a z návštěvy měli velký strach.
V okolí totiž mají rezidence hlavní bossové pašeráckých gangů. Matka chlapce, který vyrazil na cestu ještě jako 14letý, ale truchlí natolik, že se nakonec rozmluvila. Cestu dnes považuje za obrovské riziko a snaží se varovat i další mladé lidi.
Matt Friedman ale tvrdí, že pašeráci umějí lidmi i veřejným míněním skvěle manipulovat. Oproti několika desítkám truchlících rodin jsou zde desetitisíce těch, kteří udělají vše, aby vybředli z nouze venkovského života ve Vietnamu. „Na varovné hlasy tady nikdo neslyší,“ říká Friedman, který pracuje pro program OSN bojující s novodobým otroctvím.
Expert ale připouští, že poměrně značná část běženců nakonec nedopadá špatně. „Je jich asi třicet procent. Dalších třicet procent skončí zle a živoří, a zbytek je něco mezi. Jenomže ti, jimž se nedaří, nemají odvahu to příbuzným přiznat. A pašeráci se o jejich další osudy nezajímají,“ říká Friedman.
Také lidé jako Tran si díl viny nepřipouštějí. Naopak, jsou hrdí, že pomáhali příbuzným. Nemohu za to, co jim v poslední fázi udělali řidiči kamionů, říkají si.
Rodičům naopak zbude jen smutek. Otec Dinh Dinh Binha říká, že se synem trávili v mládí tak málo času a museli pracovat tak tvrdě, že nyní nemají žádnou jeho fotografii z poslední doby. „Ani si nepamatujeme, jak vypadal,“ řekl Daily Mailu před smuteční svatyňkou v jejich domě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
