Iva Špačková: Trest za znásilnění je úlevný pro všechny oběti sexuálního napadení. Trauma z něj jinak přetrvává věčně
Soud před pár dny poslal bývalého poslance a hvězdu TOP 09 Dominika Feriho na tři roky do vězení za dvě znásilnění a pokus o jedno další. Byť je tento, dosud nepravomocný, trest směšný ve srovnání například se sazbami za domácí pěstování marihuany, přesto je průlomový a přináší obrovskou úlevu.
Úlevu v tom, že obětem sexuálního napadení se může dostat i v Česku, kde dosud většina rozsudků končila podmíněným trestem, spravedlnosti a zadostiučinění.
Čtěte také
Zadostiučinění v tom, že je veřejně označen viník mučivé události – a vězení ukazuje i ostatním, že sexuální napadení způsobuje natolik vážné trauma, že není radno ho zlehčovat.
Podezírání okolí, že si sexuální napadení způsobila oběť sama svým nevhodným chováním a že se jí vlastně „tak moc nic nestalo, když zůstala živá“, je totiž vedle vlastního znásilnění druhotným utrpením, z něhož se lze vymanit až tehdy, když se oběti někdo zastane.
Stal se zločin
Čtěte také
Vím to z vlastních zkušeností. Když mi bylo 18, přišel se ke mně do postele „ohřát“ přítel mé matky. Ztuhla jsem, ale naštěstí po krátké chvíli odešel. Když jsem se jí s tím svěřila, snažila se mi v dobré víře vysvětlit, že si za to mohu sama, protože se před ním rozcvičuji na balet, který jsem tehdy dělala.
Byla jsem v šoku, ale pochopila jsem, že nemá cenu někomu něco říkat. Ani nejbližší lidé totiž nechápou důsledky takového činu pro oběť – že se jedná o brutální útok na integritu napadené ženy.
Před 20 lety mě znásilnil muž, kterého jsem si do té doby vážila za to, jak statečně se bral za práva žen. Přišlo to velmi rychle, zkameněla jsem a nechápala, co se stalo. Tekly mi slzy a prosila jsem ho, ať mě pustí. Bála jsem se tehdy o život, protože kolem mě byly nože a sekery.
Čtěte také
I o tomto napadení jsem mlčela, protože jsem už byla objektivně „velká holka“ a bylo mi jasné, že mi nikdo neuvěří, když jsem do toho místa sama dobrovolně šla. Když jsem se o tom po čase zmínila svému tehdejšímu muži, namísto pochopení mě odsoudil, že jsem si to zavinila sama.
Obě tyto události, ale následně i nepochopení nejbližších mě zdrtilo a nikdy jsem se z toho zcela nedostala i přes mnohaleté terapie.
Proces s Ferim jsem nechtěla sledovat. Od počátku soudního řízení jsem se bála, že odejde bez trestu, protože není možné předložit přímý důkaz a bude to tvrzení proti tvrzení.
Čtěte také
Bála jsem se, že se poté jeho oběti propadnou do ještě větší deprese, jež mohou vyvrcholit až úvahami o sebevraždě. Byly by totiž znovu nepochopeny a přestaly by věřit ve spravedlnost.
Když soudkyně Lenka Hájková vyřkla, že Feri má jít do vězení, rozbrečela jsem se vděkem. Vděkem za to, že chování obětí s možnými stopami hysterie, zmatečnosti, pláče, výpadků paměti či nelogičnosti neoslabují jejich výpovědi, ale jsou naopak důkazem toho, že se stal zločin, který zanechává v každé ženě hluboké následky.
Vyléčit je může jen to, když bude tento čin správně pojmenován, přijat společností jako krajně nepřijatelný, odsouzen a náležitě potrestán. Do té doby bude jejich vnitřní utrpení věčné.
Autorka je redaktorka Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
