Ivan Hoffman: Několik politických podivností
Jak poznat, že to jde s politikou z kopce? Prvním varováním bývá lehkost, se kterou si politici dělají, co se jim zachce. Když se k tomu přidá lhostejnost veřejnosti, které je jedno, co politici dělají, důsledkem je řada politických podivností.
Moc bez odpovědnosti činí z politické práce zábavu, povyražení. Politika, který se rád poslouchá, nelze přesvědčit, že mlčet je zlato.
Čtěte také
Slyšíme ho vykládat cokoli, co mu zrovna slina přinese na jazyk. V lepším případě jsou to nic neříkající fráze, banality a sebechvála, jež pouze zapáchá. V horším případě se ale jedná o signály.
Pokud politika baví cestování, není v naší moci ovlivnit, kam se našim jménem vypraví a s kým se vyfotografuje. Někdy je z takové vrcholné turistiky jenom ostuda, jindy si to ale odskáče ekonomika a speciální kapitolou je válečná turistika, čili svého druhu zábava adrenalinová. Je to něco jako bungee jumping, přičemž jsme to my, koho politici postrčí z mostu, abychom se odvážně nedobrovolně zhoupli na pofiderním laně.
Na vedlejší koleji
Politickou podivností je praxe, kdy si politici zakazují přihlížet k tomu, co lidé chtějí. Natolik si oškliví populismus, že co chceme pro jistotu ani netuší a nehrozí, že by se na to zeptali.
Čtěte také
Tím se vysvětluje, že politici neřeší existující problémy, nýbrž problémy neexistující, které si sami vymýšlejí. Obecně platí, že politici jsou srozuměni s tím, co kvůli nim nefunguje a jsou nervózní z toho, co funguje bez nich.
Jak na to ale politiky upozornit? Politika nikdy nebyla tak neosobní, jako je dnes. Máme vládu, která se po svém jmenování vyfotografovala s rouškami, takže u většiny ministrů ani nevíme, jak vypadají. Společné foto bez onoho „mafiánského“ maskování už buďto nepořídili, anebo není důvod ho dávat do novin.
Když nevíme, jak politici vypadají, co dělají ani co si myslí, média místo politiky logicky upřednostňují jiná témata. Třeba nadšení z fotbalisty, který hlásí, že je na kluky, senzační sestřelování čehosi, co může být i UFO, anebo investigaci, jak se nám do potravin salámovou metodou vkrádá licencovaný hmyz.
Že vláda zaparkovala na vedlejší koleji, zdá se nikomu nevadí. Politici si pak takovou destinaci nemohou vynachválit. Nejsou obtěžováni všetečným dozorem a mohou se bavit tím, jak nám mydlí schody. Těžko říct, co by vláda mohla udělat, abychom si ji všimli. Asi nic menšího než podat demisi.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
