Ivan Hoffman: Zazimování
Příroda se chystá na zimu. Ta astronomicky začne 21. prosince, ale soudě podle početného hejna havranů, které včera zlověstně proletělo nad námi, je už zima za dveřmi. Ty havrany prý z jejich letoviska předčasně vyhnal mráz. Anebo válka.
Poslední dny bylo tepleji, ale něco člověku říká, že to už je teplo před mrazem, na způsob ticha před bouří. V lese ještě převládá zelená, ale už se listí začíná barvit a schnout.
Čtěte také
A něco je letos jinak. Jak se snažím přírodě odezírat ze rtů, co bude, nemohu se zbavit pocitu, že se se mnou nebaví. Jako by mi mlčky naznačovala, že letos se mám zazimovat v předstihu, že není na co čekat, že toto není ten nostalgický podzim, který si máme užívat.
Zazimováním se myslí opatření proti poničení obydlí. Chalupář například vypustí vodu z potrubí, aby ho v jeho nepřítomnosti, kdy se v chalupě netopí, nepotrhal mráz. Také k zazimování patří úklid, neboť člověk se nerad vrací do nepořádku.
Klid a mír
Čtěte také
Zazimování je investicí do budoucnosti, do jara, nikoli uzavírání odžitého. Při zazimování neúčtujeme s minulostí, nebilancujeme. Právě naopak: Plánujeme, neboť věříme v jaro, v opakující se návrat k životu, kdy se do černobílé krajiny opět na půl roku vrátí barvy.
Pokud jde o zazimování duše, jde o to, aby neutrpěla újmu v časech, kdy se vlády nad světem ujímá zlo. Přituhuje a duše křehké, osamělé, ponechané napospas osudu, hledají útulek, kde by bezpečně složily své nehmotné kosti, než se vír nevraživosti přežene. Jak se pozná dobře zazimovaná duše?
Je to ta, co se přihrbí a ani nedutá? Anebo ta s nasliněným prstem, vědoucí odkud právě fouká vítr? Je to duše připravená být i v nepohodě tvrdošíjně svá? Možná je dobře zazimovaná duše ta, která je naplněna klidem a mírem, takže nepanikaří. Podobná přírodě, která nikam nespěchá a všechno stihne.
Pokud ke mně letos příroda nepromlouvá, třeba je to tím, že se nerada opakuje. Třeba v tom není nic osobního. Prostě ví, že vím a tím to pro ni končí.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
