Jaká je současná evropská dramatika? Divadlo Letí představuje dva německy píšící autory

Na konci listopadu představili tvůrci spjatí s Divadlem Letí dva aktuální dramatické texty. Událost nazvanou Listopadová nálož scénických skic německojazyčných her uspořádalo Letí ve spolupráci s Pražským divadelním festivalem německého jazyka a nejedná se jen o letmé sblížení. „Spíše než spolupráce je to spřátelení,“ přibližuje David Košťák, dramaturg Divadla Letí, který oba uváděné texty vybral a podílel se na jejich realizaci. „Společná snaha Letí a festivalu sledovat trendy současného divadla je důležitý faktor. Díky této spřízněnosti se můžeme ocitnout v off-programu festivalu a upozornit na sebe a my zase přivážíme do Prahy autory a pomáháme jim napojit se na česká divadla.“

Futuristický kabaret rakouské autorky

Druhý host Artcafé, režisérka Linda Dušková, která pro jeviště připravila první z her, popisuje rozdíl mezi scénickou skicou a scénickým čtením a vysvětluje, že tyto dva pojmy opravdu nelze zaměňovat. Skica se blíží regulérní divadelní inscenaci:„Scénická skica se odehrává v prostoru, není to tak, že bychom seděli u stolu a četli hru. Je to tvar, který se zkouší na čtyři-pět zkoušek, čili je to jiný způsob cvičení, než když se zkouší skutečná inscenace… na rozdíl od pouhého čtení by skica měla pracovat s prostorem a scénografií.“

Ze scénické skicy hry Tahle zeď se pospojuje sama a hvězda promluvila, hvězda taky něco řekla od Miroslavy Svolikove.|foto: Divadlo Letí

První z představovaných her napsala Miroslava Svolikova, Rakušanka s českými kořeny. David Košťák ji představuje jako dramatičku, která pokračuje v tradici německy píšících autorů jako je Elfriede Jelineková. Svolikova používá jinotaj a odkazuje se k jiným dílům. „Ve hře Tahle zeď se pospojuje sama a hvězda promluvila, hvězda taky něco řekla odkazuje Svolikova k současné společnosti a k tomu, co pro nás představa společnosti jako takové znamená,“ říká David Košťák.  Linda Dušková mluví o jejich společném inscenačním záměru: „Rozhodli jsme se, že politickou linii, která je v té hře silná, necháme stranou. V naší skice jsme se zaměřili spíše na rozpad společnosti jako takové, než abychom zdůrazňovali politické reálie.“

Popkulturní berlínský existencialismus

Autorem druhé uváděné hry je berlínský dramatik a filmař Bonn Park, který se vyznačuje propojováním inspirací současnou popkulturou a hledáním absurdních paralel.

Zkouška Kňourání mléčné dráhy|foto: Divadlo Letí

Hra Kňourání mléčné dráhy je podle Davida Košťáka jakýsi kabaret, soubor monologů, které bychom všichni rádi slyšeli, ale nikdy se tak nestane. Vystupují v nich postavy jako Kim Čong-Un, který se snaží znovu sjednotit Koreu, nebo Donald Trump, omlouvající se za všechno zlo, které během svého volebního období udělal. Podle tvůrců skici (Davida Košťáka a režiséra Adama Skaly) se ale nejedná o povrchní komedii.

Pro Bonna Parka je zásadní jeho souvztažnost ke generaci mileniálů a deprese z toho, že v současné době nelze najít záchytný bod.
David Košťák

„Bonn Park se řadí mezi současné postmoderní tvůrce, kteří kříží brutalitu s popkulturními odkazy. Strach, který je ve hře obsažen, z ní dělá až existenciální záležitost,“ vysvětluje David Košťák. Hodnotit vývoj současné německé dramatiky se oba hosté brání, shodují se nicméně na tom, že na kvalitě her německy píšících autorů se příznivě podepisuje jejich existenční situace. Dramatici jsou v západních evropských zemích úzce spjati s konkrétními divadly a mohou si tak dovolit psát hry přímo pro dané instituce, které je velmi slušně platí.

Jaké hry píší autoři ve Velké Británii nebo Francii? Proč je důležité potkávat se s dramatiky osobně?  A jaké plány má Divadlo Letí v oblasti současných her? Celý rozhovor včetně hudby ve výběru Petra Dorůžky poslouchejte zde.