Jan Fingerland: Americký Nejvyšší soud pokračuje v kontrarevoluci
V úterý zamíří miliony Američanů k volbám do Kongresu. Jenže politika se v Americe dělá i na zdánlivě apolitické půdě Nejvyššího soudu a v poslední době více než dříve. Projevilo se to pár dní před hlasováním o složení Kongresu a Senátu.
Americký Nejvyšší soud ve svém současném složení možná nechá nejhlubší stopu v americké politice za více než půl století. Poté, co před pár měsíci zrušil ústavní ochranu práva na umělé přerušení těhotenství, posvítil si před pár dny na politiku zvýhodňování příslušníků některých etnických skupin při vstupu na univerzity.
Čtěte také
Obojí patří k důležitým položkám progresivní nebo, chcete-li, progresivistické politiky. V otázce přijímacích řízení však slyšení teprve začalo, ale vyžádalo si přítomnost desítek právníků i svědků, velké napětí na místě a pak i v amerických médiích.
Nejvyšší soud je také soudem ústavním, a tak i když zatím reaguje jen na podnět v otázce dvou konkrétních univerzit, Harvardovy a Jihokarolínské, jeho rozhodnutí může být první, ale velkou ranou politice takzvané afirmativní akce, tedy určitého zvýhodňování především Afroameričanů a Latinoameričanů.
Spravedlnost kontra férovost
Žalobcem je organizace Studenti za férové přijímací řízení (Students for fair admissions). Ta je považována za nástroj toho konzervativního proudu v americké politice, který se snaží odbourat řadu zákonů nebo precedentů, jež se v americkém veřejném a legislativním životě objevovaly od 60. let.
Čtěte také
Zjednodušeně řečeno, jde o to, jak budeme chápat rovnost při snaze o získání místa na americké univerzitě, ať už veřejné, jako je ta Jihokarolínská, nebo soukromé, jako je ta Harvardova. Dosavadní politika je výsledkem zákonů, ale i řady precedenčních rozhodnutí, která sice zpochybnila stanovování rasových kvót, ale přesto vycházejí z názoru, že pouhá rovnost při přijímacích zkouškách není spravedlivá, protože studenti z určitých etnických skupin jsou historicky znevýhodněni.
Místo kvót se nyní mluví o „holistickém přístupu“, který studentům přiděluje hodnocení, jež zohledňuje i jejich osobní nebo rodinnou, ale i kolektivní, snad i rasovou historii. Potíž je, že pod čarou tak zůstávají studenti, kteří v exaktních částech zkoušky získali vyšší bodové hodnocení než ti, kteří naopak prošli.
Nejtypičtějším případem jsou studenti jihoasijského původu, kteří tvoří jádro podavatelů nynější žaloby. Jejich postavení je výrazně méně výhodné i ve srovnání s bílými kolegy. Americké noviny přinášejí příběhy o stresu nebo pocitu křivdy, který si někteří asijští Američané z celé věci odnášejí, o tom, jak se raději už nehlásí na špičkové univerzity, aby nebyli zklamaní, nebo si třeba mění příjmení, aby nespadli do nejméně podporované kategorie.
Podpora a diverzita
Čtěte také
Zastánci pokračování pozitivní diskriminace, včetně těch, kteří hovořili u Nejvyššího soudu, nyní už mluví hlavně o diverzitě a celospolečenském zájmu na udržení pestrosti a jako příklad dávají soudržnost v armádě, která vyžaduje zastoupení všech společenských skupin. Hovoří o tom, že rozmanitost přispívá ke kritickému myšlení a inovativnosti.
A dodávají, že pokud jde o elitní univerzity, jako je ta Harvardova, ty jsou místem, kde se rodí budoucí vůdčí osobnosti Ameriky, a je tedy potřeba, aby se právě tam dostávali do popředí zástupci všech skupin. Jde samozřejmě o to, zda a jak jsou pravidla při přijímání studentů nastavena. V některých státech to řeší tak, že přijímají nikoli nejlepší studenty vůbec, ale nejlepší studenty ze všech středních škol, což zajišťuje přísun černošských a hispánských studentů.
Část konzervativců však dává najevo, že ani podobné nepřímé postupy nepovažují za ústavní ani spravedlivé, protože taková politika má také své poražené, studenty nepřijaté de facto na základě rasových důvodů.
I jinak naznačují, že jim podobný přístup není sympatický. Příkladem může být ledabylá poznámka předsedy soudu Clarence Thomase, jenž je sám černoch, že studenti přece nepřicházejí na univerzity, aby se cítili dobře, ale aby vystudovali fyziku nebo chemii.
V současném Nejvyšším soudu jasně převažují nominanti Republikánské strany a je možné, že v případě dvou zmíněných univerzit dají za pravdu asijským studentům zastupovaným zmíněnou organizací, což může zpochybnit celý princip zvýhodňování znevýhodněných. Rozhodnutí padne pravděpodobně až na jaře.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
