Jan Fingerland: Izraelsko-libanonská dohoda může zahřát Evropu. Doslova
Evropa v minulosti neprojevovala velký zájem o plyn z oblasti východního Středomoří, teď by brala každý kubický metr. Případné zvýšení těžby však visí na tom, zda se dohodne Izrael a Libanon na podmořské hranici. Podle některých signálů je taková dohoda na spadnutí.
Z hlediska energetické bezpečnosti nebylo východní Středomoří pro Evropany příliš zajímavé. Plyn a ropa se dovážely ze severní Afriky nebo Arabského poloostrova. Nález zemního plynu v egyptských a kyperských vodách hodně změnil geopolitické vztahy, například posílil Řecko jako kyperského patrona a pomohl opět sblížit Turecko a Izrael.
Čtěte také
Izrael totiž také patří k zemím, které ve svých vodách našly plyn, podobně jako Libanon. Jenže zatímco izraelská jednání s Egyptem nebo Kyprem o rozdělení podmořských polí proběhla bez větších problémů, s Libanonem to bylo jiné. Libanon patří k zemím, které neudržují s Izraelem žádné oficiální vztahy a technicky jsou ve válce.
Dojednávat hranici takzvané výlučné ekonomické zóny, tedy oblasti na mořském dně, kde může příslušná země těžit, totiž de facto znamenalo vstoupit do jednání s druhou zemí a vlastně ji nepřímo uznat. A to je pro část libanonských sil nepřijatelné.
Především se jedná o hnutí Hizballáh, jež je do značné míry financované a řízené z Íránu. K jeho ideologii, identitě i zcela pragmatické sebeprezentaci patří boj proti Izraeli za všech okolností a za jakoukoli cenu. Není to zdaleka mínění všech Libanonců a všech tamních politických sil, ale Hizballáh je příliš mocný. A navíc tím, že by dokázal vojensky ohrozit těžební zařízení, má vlastně jakési právo veta.
Jenže Libanon je současně země před bankrotem, i do evropských novin občas pronikají historky o tom, jak se ozbrojení „lupiči“ v bankách domáhají vlastních vkladů. Na straně Libanonu je tedy velký zájem nějakou dohodu uzavřít a doživit svůj rozpočet výnosy z těžby plynu. I Hizballáh je tedy pod tlakem zevnitř Libanonu, aby s nějakou formou dohody souhlasil.
Až se vlk nažere
Jedním z hlavních problémů, jehož řešení by otevřelo možnost těžit plyn v oblasti libanonsko-izraelského pohraničí, bylo vytýčit hranici výlučné ekonomické zóny, tedy v zásadě kolmice na bod, kde se stýká moře a pevninská hranice obou států. Tato linie se pak různě mění podle přítomnosti ostrovů a dalších okolností.
Čtěte také
Izraelské a libanonské představy o tom, kudy podmořská hranice vede, se značně lišily. Libanon požadoval hranici, která by zasahovala značně na jih, případně se vykláněla tak, aby zahrnovala celé ropné pole Kaná. Izraelci požadovali, aby tato hranice ležela severněji, případně aby libanonská strana kompenzovala tu izraelskou za plyn vytěžený v pohraniční oblasti.
Neoficiálně se jedná už celou dekádu, intenzivněji od roku 2020 prostřednictvím létajících amerických diplomatů, protože Libanonci odmítají jednat s Izraelci přímo. Spory, které brání podpisu dohody, jež má být už téměř hotova, se příznačně netýkají jen ekonomické výhodnosti pro Libanon, ale také symbolického aspektu.
Tedy udržení fikce, že vlastně nejde o bilaterální dohodu, navíc dohodu, která de facto znamená uznání Izraele ze strany Libanonu. Odmítá tedy jakékoli otevřené kompenzace za těžbu ze sdíleného naleziště, a dokonce i myšlenku, že by dohodu podepsali představitelé obou stran, natož aby se fyzicky setkala izraelská a libanonská delegace v jedné místnosti.
Bude se tedy muset najít nějaké řešení typu „vlk se nažere a koza zůstane celá“. Až se tento vlk nažere, může to znamenat zvýšení těžby plynu a jeho exportu do nedaleké Evropy lačnící po plynu. Slavit se tedy nebude jen v Bejrútu a Jeruzalémě, ale i na našem kontinentu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Expert Sedlák: Plyn už asi nikdy levný nebude. Energetiku můžeme postavit na obnovitelných zdrojích
„Počítal bych s tím, že zemní plyn z Ruska už Evropa mít k dispozici nebude,“ konstatuje expert s tím, že obnovitelné zdroje jsou cestou k energetické nezávislosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
