Jan Fingerland: Kdy si připijeme saúdským pivem?

28. leden 2024

V Saúdské Arábii otevřeli první obchod s alkoholem. Nakupovat v něm budou moci jen diplomaté, a to ještě z nemuslimských zemí. Je vůbec o čem mluvit? V jistém ohledu jde o stejnou revoluci, jako když saúdské úřady před časem povolily ženám řídit auto.

Diváci britského seriálu Jistě, pane ministře si možná vzpomenou na díl, v němž se Jim Hacker a jeho spolupracovníci ocitnou na recepci pořádané v nejmenované arabské zemi. Aby nebyli zcela nasuchu, zřídí si uzavřené tiskové oddělení, do kterého se občas nechají přivolat. Volá například „John Walker ze Skotska“ nebo „pan Smirnov ze sovětské ambasády“.

Je to odraz západní představy, že zábavu lze pořídit jen se sklenicí v ruce, ale také přísnosti v otázce alkoholu v islámském světě – nebo přinejmenším v některých jeho částech. V samotném koránu není pití alkoholu zakázáno, ale podle vlivné tradice pálenky a víno zakázal prorok Mohamed, i když trvají debaty, zda měl na mysli veškerý alkohol, případně jen opilství.

Perské víno, egyptské pivo

V praxi se ne vždy bral tento zákaz doslova. Téměř každý muslimský národ má své tradiční pití, u nás je známá rakije, stejně jako třeba arak, pálily se fíky, datle, rýže i víno. Stará perská poezie pití vína přímo oslavuje, zatímco třeba v Egyptě se vaří pivo.

Čtěte také

Na arabském poloostrově byla ale obvykle v této věci větší přísnost, a alkohol, vlastně arabské slovo, ani není tolik vrostlý do tamní kultury.

Saúdská politická elita se navíc dlouho opírala o konzervativní wahábitské hnutí, které bralo zákazy z počátků islámu velmi vážně. A netýkalo se to jen domácích. Například v roce 2015 jistý Brit pracující v Džiddě strávil zhruba rok ve vězení a těsně unikl bičování za to, že zákaz porušil. Jenže jeho pozdější výpovědi pro západní média ukázala také druhou stránku věci.

Čtěte také

Podle jeho líčení je pití alkoholu velmi obvyklá věc. Jeho lépe postavení saúdští známí byli prý běžně vybavení kvalitním alkoholem ze západu. Západní expati, totiž dobře placení gastarbeitři, si prý zcela běžně vyráběli domácí pivo nebo pálili vlastní alkohol. Stačilo se podívat, kdo si do nákupního košíku dává hodně ovocné šťávy a cukru.

Také se běžně pronajímaly vily s vysokými zdmi, kde se scházeli vyprahlí pijáci. Hlavní zásadou bylo nedělat hluk a neupozorňovat na sebe. Ovšem i policii prý bylo možné uplatit, jak jinak než lahví whisky. Problém byl, když člověka vyhmátla náboženská policie, jak se stalo jemu.

Legalizace dosavadní činnosti

Teď tedy oficiálně budou moci diplomaté z nemuslimských zemí pít legálně – za velmi omezených podmínek. Tento posun nelze nevidět v souvislosti s reformami korunního prince Mohameda, který odboural řadu starých omezení a oslabil vliv náboženských konzervativců.

Čtěte také

Podobně jako když rozšířil práva saúdských žen – ne v rámci demokratizace, ale spíše modernizace stávající autokracie. Mnohé se asi děje i v souvislosti se saúdským záměrem ucházet se o pořádání mistrovství světa ve fotbale v příštím desetiletí – což by vedlo k další liberalizaci prodeje alkoholu.

Oficiálně saúdští poddaní zatím pít nemohou, zatím mohli těžit z dosavadní tolerance, nebo také trochu přetvářce v oblasti porušování některých pravidel. Stále více lidí cestuje mimo zemi a zvykli si na alkohol jako součást společenského života. Tato část společnosti pravděpodobně uvítá další otevírání třináctých komnat. Jiná část zas možná chystá nějakou protireakci v obavě, že se staré náboženské ctnosti hroutí a s nimi odolnost saúdské společnosti.

Jan Fingerland, Český rozhlas

Zatím ale platí, že pivo si v saúdské restauraci nedáte, nebo ano, ale nealkoholické – vyprahlá pouštní země je v první desítce největších spotřebitelů tohoto nápoje na světě.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio