Jan Fingerland: Pálení koránu jako velké nedorozumění
Prožíváme sezónu pálení posvátných knih, tedy přinejmenším na severu Evropy. Tyto případy vyvolaly rozruch na několika kontinentech, přestože je páchají izolovaní jednotlivci. A přesto, nebo právě proto, že tyto činy zůstávají obvykle nepochopeny.
Zatím poslední vlnu paličství v lednu zahájil dánský občan Rasmus Paludan. Pro svou exhibici si ovšem vybral švédské hlavní město, a to rovnou prostranství před tureckou ambasádou.
Čtěte také
Začátkem února mělo proběhnout pálení koránu v norském Oslu, ale zabránila mu policie. Koncem června Salván Momika spálil několik stránek koránu před největší mešitou ve Stockholmu. A teď v pondělí skupina Dánští vlastenci poškodila korán před iráckým velvyslanectvím v Kodani a znovu v úterý, tentokrát před egyptskou ambasádou. Krom toho se také v polovině července chystal spálit bibli Syřan žijící ve Švédsku, ale nakonec od svého záměru upustil.
Svatá zloba
Pálení koránu podle očekávání vyvolalo negativní ohlas v muslimském světě a podnítilo různě podrážděné reakce ze strany úřadů i veřejnosti. Paradoxní je, že zatímco na severu Evropy věc páchali izolovaní jedinci za minimální účasti veřejnosti, natož státu, v očích blízkovýchodního publika nabyly případy nepřiměřeně velkého významu. Odvolávali a předvolávali se velvyslanci, lidé demonstrovali, v Bagdádu mnohasethlavý dav vypálil švédskou ambasádu.
Velmi často veřejnou zlobu podporovali politici, kteří sledují své vlastní zájmy. Turecký prezident Erdogan díky tomu mohl více tlačit na Švédsko, jež potřebuje turecký souhlas pro vstup do NATO, také si trochu pomohl zlepšit domácí image před volbami. A také se, stejně jako v tu samou chvíli představitelé Íránu, pasoval do role vůdců islámského světa v očích ostatních věřících.
Čtěte také
V Teheránu tentokrát neprovolávali tradiční „smrt Americe a Izraeli“, ale výjimečně „smrt amerikanizovanému Švédsku a Izraeli“ – druhá jmenovaná země s děním ve Skandinávii neměla nic společného. V Iráku část protestů organizoval Muktada Sadr, i on tím sledoval své vlastní vnitropolitické cíle.
Roli asi hrálo nedorozumění. Lidé v zemích mimo Evropu obtížně rozlišují mezi tím, co dělají tamní vlády a co dělají jejich občané. Ještě hůře chápou, že se například švédská vláda musela podřídit rozhodnutí soudu, na jehož činnost nemá žádný vliv. Stockholmská vláda prohrála několik procesů a samotný premiér pálení koránu veřejně odsoudil, víc ale udělat nemohl.
Nevinní viníci
Švédsko, Dánsko i Norsko paradoxně nemají žádnou historii kolonialismu v muslimském světě, naopak patří k největším dárcům humanitární a rozvojové pomoci na světě, a to i v oblasti islámského světa. Proto mohli v Iráku na protest spálit vozy dánského programu na odstraňování min. K pozoruhodným omylům patří i pokus pomstít se pálením bible nebo tóry, a to před izraelskou ambasádou, jakoby tento stát v jejich očích nějak reprezentoval něco, proti čemu protestují.
Čtěte také
Nejen pro obyvatele blízkovýchodních autokracií je obtížné porozumět severskému chápání svobody projevu, k němuž patří i pálení posvátných knih. Zejména švédská tradice svobody je velmi stará a vrostlá do veřejné kultury. Proto také spočívá na víře, že lidé svou volnost nebudou zneužívat, protože jsou dospělí a rozumní.
Je ostatně charakteristické, že všechny zmíněné činy ve Stockholmu spáchali nebo hodlali spáchat cizinci – dánský extremista, irácký křesťan a syrský muslim – ten hodlal pálit bibli a také pro to získal povolení. Všichni mají své spíše soukromé než ideologické zájmy, například upozornit na sebe nebo zabránit své deportaci po vypršení ochranné lhůty.
Není zřejmé, jak dlouho sezóna pálení potrvá, Paludan i Momika mají své konkrétní zájmy, totiž upozornit na sebe, případně zabránit své deportaci. Sami Švédové uvažují o tom, co bude dále. Soudy zatím chápou paličství ne jako šíření nenávisti k islámu, ale projev názoru, jenž si zaslouží maximální ochranu.
Situace se ale pomalu mění, spálení koránu vedlo k zablokování švédské cesty do NATO, skandinávské země oproti minulosti hostí velké přistěhovalecké komunity, pro které je hanobení koránu příliš tíživé, obecně se mění pohled na některé veřejné projevy nesouhlasu. Pálení koránu by se mohlo chápat jako narušení veřejné bezpečnosti. Individuální činy tedy možná opravdu předznamenávají nějaký společenský posun.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
