Jan Fingerland: Proč Trump mluví čínsky hůř než jeho vnučka
Velká cesta Donalda Trumpa do východní Asie má tři velká témata, budoucnost jaderné Severní Korey, obavy z šíření čínského vlivu v regionu a americký obchodní deficit. Všechna tato témata mají řešení v místě, kam Trump právě dorazil, totiž Pekingu.
Trump si nemůže na přijetí stěžovat. V pekingském Zakázaném městě ho čekal přátelsky naladěný, nedávno ve funkci potvrzený prezident Si. Také americký prezident se měl čím chlubit, například domácím videem, které v Číně vyvolalo velký ohlas.
Je na něm Trumpova vnučka Arabella, která v údajně perfektní mandarínské čínštině zpívá a recituje starou poezii. Prezident Si její výkon ohodnotil známkou A+, tedy zhruba jedničkou s hvězdičkou.
Úspěch Trumpovy cesty a vůbec jeho diplomatického úsilí se bude měřit jinými faktory. Jak na tom tedy Amerika s Čínou jsou ve třech zmíněných oblastech?
Korejské uhlí
Trump ve věci KLDR poněkud ubral plyn, během návštěvy v jižní Koreji dokonce vyvolal velmi pochvalné reakce svým důrazným, ale přece jen mírnějším postojem. Zároveň ale zopakoval, že zásadní podíl na řešení severokorejské jaderné hrozby má Čínská lidová republika.
A ta, jak se ukáže i během Trumpovy návštěvy, nebude ochotná jít v zatlačování KLDR příliš daleko. Zhroucení tamního režimu by totiž znamenalo destabilizaci i na jejích hranicích, a dlouhodobě by posílilo Korejskou republiku na jihu poloostrova a vlastně i americký vliv. Přitom každý ví, že bez dovozu severokorejského uhlí a dalšího zboží by se Pchjongjang jen tak neobešel.
Pro Ameriku bude také velmi těžké omezovat čínské ambice v regionu. Čína, na rozdíl od Ameriky, netrpí pocity útlumu, ale naopak prožívá velký geopolitický rozlet. Jeho projevy jsou nejrůznější, včetně navršování umělých ostrovů, kokem kterých vytyčuje čínské vody a další zóny.
Trump nanejvýš může posílit své vztahy s tradičními spojenci, jako je Japonsko a Korejská republika, nebo utužovat ty nové, jako je spojenectví s Vietnamem, který se rovněž obává čínské expanze vlivu, o Indii nemluvě.
Analýzy amerických novin i institucí působí dojmem, že v USA už se smířili s nástupem Číny na pozici přinejmenším světové dvojky a Washington bude moci proti Pekingu vést nanejvýš politiku zadržování. I ta ale vyžaduje sofistikovaný přístup, vytváření aliancí, kombinaci kladných a negativních podnětů a uplatnění měkké síly. Jedním z mála viditelnějších výsledků nové americké politiky je vůči Číně vyzývavé oficiální přejmenování „asijsko-pacifické“ oblasti na „indo-pacifickou“.
Deficit deficitu
Pokud ale je pro Trumpa něco velmi osobním tématem, pak je to ekonomická spolupráce s Čínou, a především americký obchodní deficit. Trump sliboval během prezidentské kampaně zatočit jak s úbytkem amerických pracovních míst v průmyslu, tak s údajně nekalými praktikami Pekingu. Prezident, orientovaný na „dělání dohod“ spíše než prosazování amerických hodnot, přinejmenším vyzkouší nový přístup.
Kritici Trumpova postupu se obávají, že nevystihne dostatečně opravdové americké zájmy, například že bude bojovat za americký tradiční průmysl, a tím zanedbá možná důležitější export služeb, včetně finančních nebo zdravotních.
Trump je také po dlouhé době prvním americkým prezidentem, který nebojuje za další uvolnění mezinárodního obchodu. Amerika dnes vydělává na jiných věcech, než je výroba oceli, a výrobci, kteří vytvářejí velký zisk, nepotřebují obchodní bariéry, ale aktivní ochranu duševního vlastnictví nebo obranu proti kybernetickým útokům.
Amerika je přitom mentálně i jinak připravena na skutečnost, že kolem roku 2028 se HDP obou států vyrovnají a Čína se stane nejen supervelmocí číslo jedna, dvě nebo možná tři, ale zcela určitě největší ekonomikou světa. Ostatně plynulá čínština Trumpovy vnučky Arabelly hovoří za mnohé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
