Jan Fingerland: Putin změnil i dánské postoje
O tom, že Vladimir Putin překreslil bezpečnostní architekturu Evropy, se mluví často. Například tím, že přiměl dvě neutrální severské země vstoupit do NATO. Jenže přehlížet bychom neměli ani nejnovější vývoj v Dánsku, kde si v referendu odhlasovali, že země po desítkách let váhání vstoupí do evropských bezpečnostních struktur.
Zdánlivě nejde o tak dramatický přelom jako v případě rozhodnutí Švédska a Finska, které vstupují do Severoatlantické aliance – to je zásadnější změna, jde o dva státy, oba navíc leží v blízkosti Ruska. Dánsko je jen jedno, je menší než Švédsko, je dále od Ruska a především už v NATO dávno je, je dokonce zakladatelským státem aliance.
Dánská volba
Čtěte také
Význam dánského rozhodnutí vyvstává při pohledu z jiného úhlu. Zaprvé, dánské rozhodnutí, schválené v referendu, si nelze odmyslet od švédského ukončení neutrality. Jde o součást stejného posunu uvnitř evropské bezpečnostní architektury. Ukazuje to, že jde o kaskádový proces, který možná bude mít nějaká další pokračování.
A za druhé, tak jako Švédové museli zlomit mentální bariéru, aby ukončili 200letou éru neutrality, která byla dosud součástí tamní identity, srovnatelně dramatický zlom nyní podstupuje i Dánsko – v tomto případě ve vztahu k evropským strukturám.
Sami Dánové sice byli ochotni v roce 1973 vstoupit do Evropské unie, tehdy ještě Evropských společenství. Ale nepřestali být vůči evropské integraci a veškerým společným institucím ostražití – někdo by možná řekl euroskeptičtí.
Čtěte také
Dánové si vymínili několik výjimek z postupné integrace, týkaly se například zachování vlastní měny. Jinou z těchto výhrad byl právě požadavek na dánské právo setrvat mimo evropské obranné struktury. Nešlo o obdobu švédského pacifismu a fixaci na setrvání mimo vojenské aliance, ale spíše naopak.
V Kodani se domnívali, že evropská obranná spolupráce přesahuje smysl evropské integrace. A kromě toho se obávali, že by taková dvojkolejnost mohla oslabit jejich „atlantické“ vazby – se Spojenými státy, případně státy, jako je Norsko, které je členem NATO, ale nikoli Evropské unie. A proto Dánové zůstávali mimo.
Jak nezůstávat venku
Vedlo to občas k absurdním momentům, například kdykoli unijní představitelé jednali o obranných záležitostech, dánští delegáti museli odejít za dveře. Přesto dánská neúčast na společné obranné politice byla v Dánsku dlouho zcela mimo debatu. Změnil to teprve Putinův útok na Ukrajinu.
Čtěte také
Premiérka Mette Frederiksenová už dva týdny po jeho začátku vyhlásila referendum – jde přece o zásadní posun zahraniční a obranné politiky. Otázka byla, jestli Dánsko přece jen neprohloubí bezpečnostní spolupráci s ostatními členy Evropské unie.
A vůbec poprvé se nějakému dánskému premiérovi podařilo přes referendum protlačit změnu v jedné z dánských „protievropských“ výhrad, dokonce dost výraznou většinou 70 ku 30. Ti, kdo byli v Dánsku proti, nejsou obvykle proputinské hlasy, ale ti, kdo se naopak obávali, aby přístup k evropské obranné politice neoslabil vazby s NATO.
I po referendu a změně politiky Dánové nadále zůstanou obezřetní vůči evropským obranným strukturám, které považují za přebyrokratizované a neefektivní. Pro úplnost dodejme, že Dánsko také ohlásilo, že bude postupně zvyšovat výdaje na svou obranu až ke slíbeným 2 procentům HDP.
24. únor 2022 ale změnil mnohé nejen v Rusku a na Ukrajině, ale i ve Skandinávii a Evropě vůbec, která je teď mnohem semknutější, atlantičtější a současně evropštější. Tak jako Dánové po posledním referendu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
