Jan Vávra: Jak jsme předehnali západ
Když se po pádu komunismu otevřely hranice a dalo se jezdit na západ, obdivovali jsme kromě jiného nepřeberné množství zboží, které si Němci a Rakušané mohli koupit. Nás Čechy ovšem tehdy silně omezovala jedna věc: všechno bylo pro nás hodně drahé, včetně potravin.
Tehdy by nikoho ani ve snu nenapadlo, že za 30 let budování kapitalismu, budeme jezdit na západ nakupovat potraviny, protože tam jsou levnější. Co ovšem zůstalo, je vyšší kupní síla obyvatelstva v Německu nebo Rakousku, takže pro místní jsou jejich potraviny ještě levnější než pro nás.
Čtěte také
Ve světě ojedinělá je i další novinka: vyšší cena potravin znamená zároveň nižší kvalitu. To je případ porovnání zejména mléčných výrobků, uzenin a zeleniny u nás a v Německu nebo Rakousku.
Největší radost z tohoto vývoje mají domácí výrobci potravin, jako třeba firmy z holdingu Agrofert nebo Madeta, kteří vykazují rekordní zisky. Nejmenší téměř dva miliony Čechů a Češek, kteří balancují těsně nad hranicí chudoby a zejména milion těch, co do ní již spadl. Situaci už nelze nazvat jinak než krachem naší zemědělské politiky.
Nemůže za to samozřejmě jen současná vláda a také nelze všechno svádět jen na Andreje Babiše, byť on byl jako největší domácí zemědělec a zároveň i premiér ve střetu zájmů a za jeho vlády se firmám Agrofertu dařilo mimořádně.
Čtěte také
Jde o neblahé dědictví celé předchozí zemědělské politiky a vina spočívá na bedrech všech předchozích vlád, ať již byly pravicové nebo levicové, ať hlásaly ideologii trhu bez přívlastků nebo se zaklínaly mantrou o nutnosti potravinové soběstačnosti.
Všechny vlády podporovaly především velké agrokombináty a umožnily jejich propojení s potravinářskými podniky. Tyto podniky si rozdělily trh, takže konkurence u nás neexistuje. Jde o jedno z největších selhání Ústavu na ochranu hospodářské soutěže. Z Agrární a Potravinářské komory se staly silné lobbystické skupiny, které měly a mají své lidi ve všech politických stranách.
Čtěte také
Vlády nasypaly spoustu peněz do marketinkových kampaní na podporu domácích potravin, takže se u veřejnosti podařilo vyvolat dojem, že české potraviny jsou dobré a zdravé jen proto, že jsou české a ostatní potraviny – to se týkalo především těch polských – jsou zdraví škodlivé.
Dnes tedy máme regály supermarketů plné drahých a často nekvalitních českých potravin a vládu, která si s tím evidentně neví rady.
Slabý stát
Propojení politiky a byznysu je často zmiňovaným úskalím liberální demokracie. Ovšem spíše se hovoří o moci nadnárodních korporací, které mají na směřování světa větší vliv, než politici volení národními státy.
Náš příklad ale ukazuje, že i národní firmy mohou politiku ovlivňovat více než sami politici. Máme rozbujelý a drahý stát, který je vůči silným vlivovým skupinám velice slabý. Politici hovoří s oblibou o národních zájmech, ale za tím se ve skutečnosti často skrývají zájmy určitých skupin podnikatelů.
Netýká se to jen zemědělství a potravin, podobnou situaci vidíme i v energetice. Silné skupiny podnikatelů dokáží ovlivnit znění zákonů a nastavit pravidla tak, aby vyhovovaly především jim. A nezdá se, že by mezi politiky existovala vůle to změnit, připravovaný zákon o lobbování je podle expertů zcela bezzubý. Partikulární podnikatelské zájmy tak stále vítězí nad zájmem společnosti.
Netřeba dodávat, že to na důvěře nejširší veřejnosti v systém liberální demokracie rozhodně nepřidá.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
