Jan Vávra: Vyprázdněnost naší politiky

Osm senátorů, převážně z vládních stran, podepsalo iniciativu, která úmluvu odmítá. Ratifikaci úmluvy nedoporučil ani ústavně-právní výbor Senátu. Podobný odpor je i ve sněmovně, kde většina poslanců - jde o zástupce ANO, ODS, KDU-ČSL a SPD - Istanbulskou úmluvu ratifikovat nechce. Podporuje je v tom i Česká biskupská konference. Přitom ČR podepsala Istanbulskou úmluvu už v roce 2016 a patří k několika málo zemím v EU, které úmluvu dosud neratifikovaly.

Čtěte také

Matějčková: Debata o Istanbulské úmluvě bývá hysterická, ale věcné potíže v ní jsou

Zajímavé je, že žádné jiné téma tak masivně mobilizovat konzervativní politiky nedokáže. Přitom důležitých témat, která by politici měli řešit, je víc než dost. Třeba otázka vládních škrtů a s tím spojené fungování státu. Dalším zásadním tématem jsou důchody a důchodová reforma. Ve vzduchu visí otázka možného zvyšování daní.

Pak je tu válka na Ukrajině, která čím dál více směřuje k dlouhodobému konfliktu, což bude ovlivňovat ruské aktivity, včetně šíření dezinformací. Další obrovské téma přinášejí klimatické problémy, které si vynucují přechod na jiné zdroje energie. A to nemluvím o stagnaci ekonomiky, prohlubujících se problémech ve školství, zaostávání v digitalizaci a podobně. Proč v těchto turbulentních dobách pokládají naši konzervativci za svůj nejdůležitější úkol vybojovávat kulturní války?

Čtěte také

Jiří Pehe: Rozhoduje se o dalším směřování České republiky

Bojovat za naše takzvaně tradiční hodnoty - proti evropským civilizačním standardům - je samozřejmě mnohem jednodušší, než řešit složité společenské, ekonomické nebo technologické problémy. Témata, jako je manželství homosexuálů nebo násilí na ženách, vzbuzují emoce, veřejnost jim rozumí, a publikum lze snadno rozdělit na sympatizanty a nepřátele.

Politici mohou burcovat voliče emotivními výkřiky, jako je například tvrzení našich senátorů, že Istanbulská úmluva diskriminuje muže, protože muži se k domácímu násilí nepřiznávají a na rozdíl od žen mnohem více trpí psychickým domácím násilím. Ovšem tvrzení, že v Čechách – na rozdíl od okolního světa -  ženy týrají muže a nikoli naopak, lze vysvětlit snad jen oblíbeným národním mýtem o naší výjimečnosti.

Politická impotence

Čtěte také

První spor vlády a prezidenta. Proč Česko potřebuje Istanbulskou úmluvu?

Pokud by Andrej Babiš nebo Tomio Okamura tvrdili, že Istanbulská smlouva diskriminuje muže, bylo by to možné pokládat za neotřelý marketingový tah. Naši senátoři a senátorky ale vypadají, že tomu opravdu věří. Je otázkou, co je v takovém případě horší.

Podle průzkumu společnosti Median se 48 procent Čechů domnívá, že Istanbulská úmluva zajistí lepší ochranu obětem sexuálního a domácího násilí, 32 procent si myslí opak, zbytek neví. To znamená, že boj našich konzervativců za údajně tradiční hodnoty nemusí přinést jen kladné body. To již zjistili i v KDU, kde se začínají ozývat hlasy proti redukci politiky na odpor ke sňatkům homosexuálů či k Istanbulské úmluvě.

Jan Vávra|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Jestliže politici neřeší naše skutečné – a dodejme velmi závažné - problémy a bojují kulturní války, vypovídá to jak o jejich politické impotenci, tak o celkové myšlenkové vyprázdněnosti české politiky. Pokud naši volení zástupci zamrzli v myšlenkových schématech 19. století, tak se vyspělou zemí nikdy nestaneme.

Autor je komentátor Českého rozhlasu